Útoky na nakažené? Je to strach z neznámého, který podněcují neetické výroky politiků, míní psycholog

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nenávist na internetu

COVID pozitivní teď zažívají nezáviděníhodné dny a situace. Hlavně na sociálních sítích jsou terči nenávisti a útoků, dokonce i rasistických. Podle psychologa je to normální vyjádření strachu z neznámého, ale olej do ohně přilévají neuvážené výroky politiků.

„Je to neznámá záležitost a nejvíc úzkosti vyvolává neznámé,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus psycholog a psychoterapeut Daniel Štrobl.

„Přestože přibývá informací, vědci hledají způsoby, jak léčit, jak se nemoc šíří,… ale, a to bych podtrhnul, začátek naší nákazy se objevil ve chvíli, kdy se začali lidé vracet z lyžování v Itálii. Řada politiků tady bohužel sehrála velmi nepěknou roli, kdy vytvořila mýtus, podle kterého nemoc zavlekli jacísi bohatí, co jezdí lyžovat do Itálie, a ti chudí chudáci ji dostanou. Podobně to je v případech, kdy ministr zdravotnictví říká, že nějaká zdravotní sestra zavlekla virus do nemocnice. To jsou výroky, které štěpí národ, staví jedny proti druhým a vytvářejí jakési virtuální nepřátele,“ myslí si psycholog.

Na otázku, jestli to vlastně není dlouhodobá strategie, na které se dá dost dobře „vydělat“, odpovídá: „Je to strašně nezodpovědné, neetické… Politik by už někdy od antiky měl přece spojovat. Ten, co jen rozděluje, je možná úspěšný ve volbách, ale není to státník.“

Uteč, nebo bojuj, ale utéct teď nejde

Se strachem a bezmocí člověk bojuje vždy dvěma strategiemi: buď utečeme, nebo bojujeme. „Ale protože před tímto virem se moc utíkat nedá, a ani moc účelně bojovat, což tedy jde, ale lidé to neumějí, tak volí takto devastující bojové strategie.“ Štrobla napadá i analogie s životem za protektorátu. „Někteří tehdy bojovali málem se zbraní v ruce, jiní strachu čelili tak, že udávali. Tak vyplavalo na povrch bahno, které se ale objevuje v každé krizi, včetně té současné.“

Jde o agresivitu vyjádřenou přes internet na dálku, nebo něco hrozí i ve skutečném životě? Podle psychologa to do skutečného života propluje jen v mimořádných případech.

„Je to ekvivalent, který vidíte na všech možných diskusních fórech, kde je agrese obrovská, neřízená, od vyhrožování smrtí až po plynové komory. Je to tím, že pokud člověk píše, nezapojuje určité části mozku zodpovědné za empatii, za vcítění. Takže mnozí internetoví ,hrdinové‘ by v reálu, tváří v tvář, nebyli mocni slova. Možná z dálky něco pokřikovat, to ano, ale říct kritickou poznámku do očí, to je dost náročná sociální dovednost, kterou lidé ,z internetu‘ zpravidla neumějí,“ dodává.    

Každý dělá, co umí...

Poslankyně a místopředsedkyně sněmovního Výboru pro sociální politiku Alena Gajdůšková (ČSSD) přiznává, „že by každý politik měl velmi vážit svá slova… Každé, které vyřkne, by měl vážit na lékárnických vahách, protože to vždy někdo bere vážně. Čím je na vyšší funkci, tím zvlášť má mluvit odpovědně, musí si být vědomý toho, že to, co řekne, má váhu, a taky nějaké dopady. Plácnout se dá ledasco… V tuto chvíli je třeba říkat lidem pravdu, tak jak se věci mají,“ myslí si.

Neselhávají ale teď některé naše politické elity? Nečeká víc od prezidenta republiky? „To máte vcelku jedno,“ odpovídá. „Každý má v tuto chvíli dělat to, co má,… to, co umí. Každý to dělá, jak umí, a voliči ve volbách to taky zhodnotí,“ dodává Gajdůšková.  

Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související