Evoluce může být rychlá. Orlíček ztratil korunní lístky i nektar, ale uniká škůdcům
Vědci z Kalifornie popsali náhlé evoluční změny, které mohou nastat u květů za jednu až dvě generace. Doložili je na příkladu pryskyřníkovité rostliny – orlíčku. Ten ztratil korunní lístky a nektar, ale zároveň se stal méně atraktivním pro housenky a mšice, které ho požírají. Zprávu o tom přinesl časopis Current Biology.
Evoluce nemusí být vždy postupná, jak předpokládal Charles Darwin. Odehrávat se může i ve velkých skocích. Příkladem je to, co pozorovali vědci ve Spojených státech na květech orlíčku, rostliny, kterou známe i z naší přírody nebo zahrádek.
Čtěte také
Americký druh orlíčku (Aquilegia caerulea) pocházející původně ze Skalistých hor ztratil korunní lístky, a také s nimi spojené ostruhy, které obsahují nektária. Místo korunních lístků u nich vznikl další okruh lístků kališních. Šlo přitom o následek ztrátové mutace jednoho jediného genu, která proběhla náhle, v jedné, dvou generacích.
Nektar je odměnou pro opylovače, vědce proto zajímalo, jaké evoluční důsledky taková změna dědičné informace má nebo bude mít. „Čekali bychom, že rostliny, které nemají nektária, budou handicapované, ale překvapivě to tak není,“ říká buněčný a rostlinný biolog Viktor Žárský.
Nezájem herbivorů
Nektar z orlíčku není příliš důležitý pro obvyklé opylovače, včely nebo čmeláky, které zajímá především vlastní pyl, ale soutěží o něj také motýli, lišajové. Dalšími zájemci o sladký pokrm jsou požírači rostlin.
Čtěte také
Ti ale kvůli ztrátě nektaria, a tím i skladkého pokrmu, o orlíčky přestali jevit zájem: „Rostliny, které ho ztratily, přestávají být zajímavé pro herbivory a evidentně jim to prospívá,“ potvrzuje Žárský.
Tento typ změny má podle něj výhody – v evoluci opakovaně vzniká a šíří se. Orlíček díky zmíněné nové životní strategii, úspěšně uniká housenkám nebo mšicím, které ho kvůli nektaru rády konzumují.
Parazitická orchidej
Jiný příklad rychlých mutací je patrný u orchidejí. U některých z nich došlo ke ztrátě rostlinného barviva, a tak se v jedné generaci přeměnily v parazity.
Čtěte také
„Potomkem byla, nezelená orchidej, která vyrostla, ale změnila způsob výživy,“ vysvětluje půdní ekolog a botanik Petr Kohout.
Vědec připomíná, že nejen v ekonomii, ale i v ekologii se používá ekonomický pojem trade off. Podle něj bude také u mutantního orlíčku zajímavé sledovat, do čeho rostlina investuje ušetřené zdroje, když ne do nektaru.
Zmutovaný gen
„Jde o reakci daného jedince a jeho potomstva, do čeho omezené zdroje vloží, zda do většího počtu semen, méně velkých semen a podobně,“ dodává Kohout.
Zajímavou okolností studie je, že podobně vypadající mutaci jako u orlíčku vědci viděli už před 30 lety u huseníčku, modelové rostliny, na níž často dělají laboratorní pokusy.
„Je to nádherná ukázka toho, že to, co známe z laboratoří, se projevuje i v divoké přírodě,“ poznamenává Viktor Žárský.
Poslechněte si celou Laboratoř. Jak nakládá evoluce s květy? Co přispělo k přechodu rostlin na souš? Komu pomáhá opylení ptáky? Debatují půdní ekolog a botanik Petr Kohout, rostlinný a buněčný biolog Viktor Žárský a herečka Ljuba Krbová.
Související
-
Bakterie se dokážou zbavit virů. Samy sebe uspí, aby nešířily nákazu
Bakterie se dokážou účinně bránit proti napadení viry. Potvrdili to odborníci z univerzity v Lundu. Vyrábějí vlastní toxiny a dokážou utlumit činnost vlastních genů.
-
Pod ledem v Antarktidě se našly desítky milionů ryb. Mají průsvitná těla a bílou krev
500 metrů pod antarktickým ledem výzkumníci z německého ledoborce Polarstern objevili zatím největší kolonii ryb na světě.
-
Mozek pracuje s databází tváří. Rozpoznání se může zpozdit o pár sekund za samotným vjemem
Při rozpoznávání tváří pracuje mozek s menší složkou paměti, kterou bychom mohli označit za knihovnu obličejů. Časový odstup mezi podnětem a určením může být až 15 sekund.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.