V participativní výuce nejsou děti pasivní a učí se pracovat s vlastními chybami i ambicemi
Děti a dospívající tráví ve škole podstatnou část svého života, mnohdy v pasivní roli. To může změnit program Řešíme společnou výzvu, který zdůrazňuje participativní přístup. Do škol ho pomáhá zavádět Nadační fond Eduzměna. Proč má smysl umožňovat dětem spolurozhodovat o tom, co se učí? „Když se děti aktivně zapojí, mají lepší pocit a víc si toho zapamatují,“ vysvětluje v pořadu Reparát Českého rozhlasu Plus Jaroslava Lázníčková, učitelka, která se do programu zapojila.
Editace: Markéta Vozková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Hosté epizody:
Jaroslava Lázníčková, učitelka na Základní a praktické škole v Kutné Hoře
Matyáš Grimmich, spoluautor metodiky pro participaci dětí ve výuce Nadačního fondu Eduzměna
Klára Kolmanová, koordinátorka pro práci s dětmi a mládeží v Centru podpory vzdělávání Kutnohorsko
Participativní přístup je způsob výuky, při kterém studenti nejsou jen pasivními posluchači, ale aktivně se zapojují do vzdělávání. Učitelé zde vystupují jako průvodci, kteří pomáhají rozvíjet kritické myšlení a kreativitu.
„S nově složenou třídou z osmáků a deváťáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsme si v rámci programu vymysleli projekt Jsme tým. Mojí výzvou bylo vytvořit partu kamarádů, kteří se aktivně zapojí do chodu třídy. Eduzměna mi přitom pomohla přejít z role učitelky do role průvodkyně,“ popisuje Jaroslava Lázníčková.
A doplňuje, že se děti během programu naučily komunikovat, vystupovat na veřejnosti a samostatně plánovat různé aktivity, například výlet do Brna nebo soutěž o nejlepší svíčkovou.
Čtěte také
„Z projektu jsem si odnesla, že když děti správně připravím, můžeme dělat věci, o kterých bych si nikdy nemyslela, že s dětmi s mentálním či tělesným postižením zvládneme. Naučila jsem se předat jim část zodpovědnosti, rozdělit mezi nás úkoly a nechat jim volnost. To nás všechny bavilo. Když se děti aktivně zapojují do dění ve škole, mají lepší pocit a víc si zapamatují,“ je přesvědčená učitelka.
Setkání s neúspěchem
Spoluautor metodiky pro participaci dětí ve výuce, Matyáš Grimmich, v podcastu Reparát vysvětluje, že je důležité, aby se děti naučily chybovat.
„Když děti něco mají ve svých rukou, přirozeně udělají chybu. Měli jsme několik projektů, kde něco nevyšlo. Děti se pak musí vyrovnat s tím, že měly ambiciózní plán, něco odpracovaly, ale výsledek nebyl takový, jaký očekávaly. Setkat se s neúspěchem ve vzdělávání je velmi cenné,“ zdůrazňuje.
Čtěte také
Poukazuje na to, že výstupem programu nemusí být nutně zářivý projekt, ale sdílení společných zážitků. „Žáci svou práci reflektují. Například když nečekali, že se něco povede, nebo když výsledek nebyl takový, jaký si představovali.“
„Děti v rámci projektu zjistí, co všechno obnáší například napsat knihu nebo natočit film. Při tom narazí na vysoké ambice. Udělaly hezký trailer, ale brzy zjistily, že i to je velká práce, protože se seznámily s produkčními a časovými nároky,“ popisuje Klára Kolmanová, koordinátorka pro práci s dětmi a mládeží v Centru podpory vzdělávání Kutnohorsko.
Grimmich upozorňuje, že je pro učitele v rámci programu lepší, aby pracovali ve dvojici nebo v týmu. „Je dobré mít skupinku, se kterou si o tom můžu popovídat, jsou okamžiky, kdy člověk potřebuje podporu,“ doporučuje.
Kolmanová dodává, že zavedení větší míry autonomie pro děti může pedagogům výrazně ulevit: „Pokud jsou žáci od prvních tříd vedeni k samostatnosti, plánování a převzetí zodpovědnosti, stávají se nezávislejšími.“
Doplňuje, že zkušenosti učitelů zapojených do programu Začít spolu ukazují, že žáci ve vyšších ročnících dokážou zvládat samostatně i složitější projekty.
„Začít pracovat tímto způsobem může být náročné a vyžaduje to určitou změnu přístupu. Výsledkem je týmová práce, větší pohoda ve třídě a menší tlak na pedagogy, kteří už nemusí mít pocit, že všechno musí zvládnout sami,“ uzavírá Kolmanová.
Poslechněte si celý podcast Reparát nahoře v článku.
Související
-
Jak vybrat střední školu? Hledejte, v čem je dítě výjimečné
Zaměřit pozornost na to, co se dítěti daří, může ovlivnit výběr střední školy i jeho pozdější pracovní úspěchy. Hosté reparátu diskutují o tom, jak využít potenciál dětí.
-
Jak učit cizí jazyky? Méně gramatiky a víc důrazu na autentickou komunikaci dětí
„Nemělo by se tolik cílit na gramatiku, ale spíš na dovednosti, aby děti rozuměly a autenticky komunikovaly,“ navrhuje v podcastu Reparát odborník Miroslav Janík.
-
Nadání neznamená, že dítě zvládne cokoliv. Žáci i jejich třídy potřebují emoční a sociální podporu
Výjimečné schopnosti ale i specifické výzvy. Jak školy pomáhají nadaným dětem rozvíjet jejich talent? Poslechněte si podcast Reparát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.