Mrazy v lednu 1979 – cokoliv, jen ne prázdniny

Zima roku 1979
Zima roku 1979

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta.

Život v tehdejším Československu se jakoby zastavil. Následující události se mnohým zapsaly do paměti jako takzvané uhelné prázdniny.

S problémy se potýkaly i ve Vysokých pecích, které nesměly vyhasnout

„Ta naše situace není zrovna příjemná,“ vyprávěl tehdy Československému rozhlasu železničář Josef Gajdica. „31. prosince nám z oblohy začal padat doslova led. Led, který obalil veškeré naše stacionární zařízení a vytvořil nám tak nepříznivé podmínky, že jsme měli velmi mnoho problémů udržet alespoň minimální chod nákladní dopravy, ale také minimální chod osobní přepravy. Naši pracující museli oslavit Silvestra na pracovišti, stejně tak Nový rok. Noční směnu z Nového roku na dnešní den, a bude to zřejmě ještě několik dní, kdy celá řada pracovníků bude muset nasazovat volna, aby byly dány do pořádku všechny naše prostředky.“

Mráz poškodil elektromotory přestavníků, výhybek, lomy kolejnic, lokomotivy nemohly vyjet z dep a stanic. A nejen dopraváci měli problém. Mráz poškodil i hutě.

Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý

Mráz (ilustrační snímek)

„Po tolika letech je zase jednou zima, ale ve společnosti třicet let úspěšně spějící ke komunismu se všichni tváří, že jde o katastrofu vesmírných rozměrů,“ poznamenal si v druhé polovině ledna 1979 do svého deníku spisovatel a překladatel Jan Zábrana.

Dušan Hrnčiřík z těch ostravských informoval: „Poklesy teplot, které se projevily v posledních dnech, nám samozřejmě zkomplikují plnění úkolů na koxo-chemickém závodě vysokých pecí v ocelárně, všeobecné válcovně a energetice. Intenzivně řešíme vzniklé situace a můžeme s uspokojením konstatovat, že za dnešní ranní směnu jsme dali našemu národnímu hospodářství hodnotu ve výrobě zboží ve výši více než deseti milionů korun, o což se přičinil kolektiv cirka těch deseti tisíc novohuťáků, kteří dneska na ranní směnu do hutí nastoupili.“

Tehdejší média ale neváhala informovat o snahách plnit plán pětiletky. Samozřejmostí byly zvláštní směny, brigády, dobrovolné výpomoci. V čele pozornosti byla obětavost lidí, jejich ztráta volného času na úkor obnovení dodávek energií, surovin, výroby a zboží tam, kde bylo potřeba. Do obnovení chodu se zapojila i armáda.

Lidská pomoc koňským silám

„Někteří cestující nám pomáhají při rozjezdech. To znamená, že nám podsypávají kola. To je v kopcích, kde máme zastávky. Nebo nám cestující pomáhají tlačit, když už jsme blízko chodníku a nemůžeme se odlepit. Sami vidí, že ta situace je taková, jaká se vyskytla v posledních dnech. A přesto nám nedávají vinu. Litují nás, že v takovém počasí musíme pracovat,“ řekl tehdy pražský řidič autobusu Václav Bierhanzel.

Řidiči veřejné dopravy si ale stěžovali na ostatní účastníky provozu. Za nepravidelností dopravy viděli i osobní auta, nákladní vozy a auta s vleky. Ty se jim podle jejich slov pletly do cesty, překážely v blízkosti zastávek i neobratnou jízdou ucpávaly silnice.

Uhelné prázdniny začínají

Kvůli omezenému přísunu energií a surovin pro výrobu tepla musela vláda přistoupit k několika opatřením. Omezila veřejné osvětlení, provoz Československé televize, vytápění veřejných kulturních a sportovních budov a také škol.

Uhlí zamrzlo, kotelny neměly čím topit. Takhle vypadaly uhelné prázdniny v roce 1979

ledovka, sníh, námraza, elektrické vedení

Kdo z vás pamatujete ještě uhelné prázdniny? Vzpomínáte si na ně? I teď nás čeká ochlazení, ale asi ne tak velké, jako to ze začátku roku 1979.

5. ledna Jan Rosák ve vysílání oznámil: „V důsledku obtížných klimatických podmínek a energetické situace vyhlašují ministerstva školství České a Slovenské socialistické republiky pro všechny typy škol včetně vysokých, školní prázdniny. Počínaje pondělkem 8. ledna, prozatím do 14. ledna 1979. Na učilištích se pro toto období přerušuje pouze teoretická výuka.“

Volno nakonec trvalo tři týdny. Družiny ale mnohde zůstaly otevřené. Na vysokých školách ale ze začátku pocítili volno jen stěží. Bylo totiž zkouškové období a studenti se učili povětšinou doma.

Na dodržování omezení ve vytápění dohlížely zvláštní komise, které často odhalovaly prohřešky. A média o tom neváhala informovat.

Provinilo se i České vysoké učení technické na Karlově náměstí

Kritiku schytalo i České vysoké učení technické na Karlově náměstí. „Nebyly zde v plném rozsahu dodrženy všechny regulační opatření v odběru elektrické energie,“ prohlásil ředitel krajské pobočky energetické inspekce v Praze Václav Kindl. Kontrola se dotkla více než stovky podniků a proti regulačnímu stupni patnáct se provinily například i ČKD Kutná Hora nebo Bateria Slaný.

Inspekce ale našly prohřešky i u třeba kulturních domů, kde provozovatelé vytápěli místnosti na víc než povolených 16 stupňů.

Uhelné prázdniny skončily 29. ledna. Kvůli zameškané výuce se děti nedočkaly jarních prázdnin, které se ten rok prostě nekonaly. Československo se ale s následky silných mrazů potýkalo ještě několik dalších týdnů, snad dokonce lze říct i měsíců. Země byla tou dobou surovinově závislá na uhlí, nepříznivě ji ovlivnila i druhá ropná krize. Už tehdy se projevila zastaralost tehdejší výroby, často neefektivita, surovinová nákladnost i přílišná orientace na těžký průmysl.

A na konci toho všeho přijala vláda jen minimum preventivních opatření. Jedním z nich bylo například znovuzavedení střídání zimního a letního času.

Spustit audio

Související