Chruščov versus Brežněv aneb Nejlíp se jedná za tmy
V roce 1964 došlo v Sovětském svazu ke zcela bezprecedentní události. Stranický vůdce Chruščov byl sesazen a nahrazen Leonidem Brežněvem. Všichni ostatní sovětští vůdci – s výjimkou Michaila Gorbačova, jemuž se země sovětů rozpadla pod rukama – ve svém postavení dožili.
Lenin, Stalin, Brežněv, Andropov, Černěnko – ti všichni zemřeli na vrcholu moci. Pouze Chruščov byl sesazen a dožil jako prominentní, ale zcela izolovaný důchodce. Období jeho vlády v letech 1953-1964 je rozhodně pozoruhodné.
Chruščovovo uvolnění i nové kampaně
Je to doba destalinizace, jakkoliv byla nedůsledná a vůči obětem represí spíše necitlivá. Také postupného tání hlavně v kulturní oblasti (i to se vyznačovalo nevyzpytatelnými proměnami) i nesporného uvolnění v mezinárodní oblasti (opět s řadou výkyvů, jako byly například potlačení maďarského protikomunistického povstání či karibská krize).
K tomu je třeba přičíst bouřlivý rozvoj kosmického programu, chaotické improvizační kampaně v zemědělství, neodhadnutelné reorganizace ve stranickém aparátu a snaha omezit moc armády. A také u nás málo známá Chruščovova protináboženská kampaň, která přivedla do lágrů řadu nových vězňů.
Brežněvova restalinizace
Brežněv přitom představoval průměrného šedého muže stranické byrokracie, která se cítila ohrožována hned z několika stran. Ačkoliv byl původně instalován jako přechodná figura, dokázal se postupně zbavit většiny svých spoluspiklenců a vládnout osmnáct let. Jeho éra byla vnímána jako jakási plíživá a nijak halasně nedeklarovaná restalinizace.
Liberalizace v umění byla postupně zastavena a zlikvidována, ať už šlo například o proces se spisovateli Danielem a Siňavským v roce 1966 či systematické omezování publikačních možností Alexandra Solženicyna a jeho deportaci ze země v roce 1974. Z mezinárodního hlediska pak byly nespornými mezníky invaze do Československa a Afghánistánu.
To vše bylo na domácí scéně provázeno tvrdým tlakem vůči disentu a proklamovaným klidem na práci. Souhrnně byla tato etapa sovětských dějin nazvána – ovšem až po Brežněvově smrti – obdobím stagnace.
Svržen těmi, které sám vybral
Chruščovova nesporná zásluha je v pojmenování kultu osobnosti – jakkoliv nemohl jít do důsledků a neodsoudil režim, který něco takového nejenom umožnil, ale zcela logicky vygeneroval. Podařilo se mu postupně odstavit od moci prakticky celou stalinskou starou gardu, aby byl nakonec svržen lidmi, které – v čele s Brežněvem – do vedoucích funkcí sám nainstaloval.
Jako důchodce pak až do své smrti v roce 1971 sledoval, jak likvidují i ty nedůsledné reformy, které on sám inicioval.
V pořadu hovoří historik Jan Adamec, zazní ukázky z historických monografií, dobových dokumentů i memoárové literatury. Použity jsou také unikátní nahrávky z archivů Českého rozhlasu a Svobodné Evropy.
Související
-
Gustáv Husák a Alexander Dubček. Dva Slováci, kteří fatálně ovlivnili dějiny Československa
Dvojice mužů, která se po krátké době rozpačité (a pragmatické) spolupráce střetla v pookupační části tzv. krizového období 1968/69 o podobu normalizace v Československu.
-
Dva kohouti na malém smetišti. Oblíbený Rudolf Barák a mistr machinací Antonín Novotný
Zvěrstva let 50. let jsou v roce 1962 jen velmi nedávnou minulostí a uvolněnější část let 60. je teprve přede dveřmi. A právě tehdy dochází k zatčení Rudolfa Baráka.
-
Stalin jako dramatik. V době kritické vojenské situace řešil divadelní hru Fronta
Rok 1942: po odražení nacistického tažení na Moskvu se SSSR znovu ocitá v obtížné situaci. Rudá armáda ustupuje na jihu Sovětského svazu a wehrmacht se blíží k Zakavkazsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
