Stalin jako dramatik. V době kritické vojenské situace řešil divadelní hru Fronta

31. březen 2018
Josif Vissarionovič Stalin

Rok 1942: po odražení nacistického tažení na Moskvu se SSSR znovu ocitá v obtížné situaci. Rudá armáda ustupuje na jihu Sovětského svazu a wehrmacht se blíží k Zakavkazsku, Kaspickému moři a Volze. A Josef Vissarionovič Stalin se věnuje jedné divadelní hře.

Stalin totiž řeší velmi kardinální otázku. Vedení Rudé armády nechal zlikvidovat na konci 30. let a stávající velitelé, kteří mají zkušenosti z občanské války, zpravidla vůbec nejsou schopni pochopit nové metody válčení.

Je tedy nutno je nahradit mladšími a současně na ně svést pokud možno všechny dosavadní vojenské neúspěchy. To vše náležitě propagandisticky pojednat tak, aby sovětský člověk ani na okamžik nezapochyboval o svém velkém vůdci. Stalin si nechával říkat vožď podobně jako Hitler Fűhrer.

Proto se v době kritické vojenské situace Stalin zabývá divadelní hrou Fronta, jejíž napsání inicioval a jejímž je faktickým spoluautorem – do textu zasahoval nejenom škrty, ale i vpisky vlastních pasáží.

Konjukturalistický ukrajinský spisovatel a politický činovník Olexandr Kornijčuk (1905-1972)

Propaganda splnila svůj účel

Jediným autorem pro veřejnost však byl konjukturalistický ukrajinský spisovatel a politický činovník Olexandr Kornijčuk (1905-1972), pro tuto práci samotným Stalinem vybraný.

Hra byla nejprve otištěna na pokračování v sovětském deníku Pravda (a v armádním velení vzbudila řadu negativních reakcí) a poté hrána prominentními sovětskými divadly i divadly frontovými, takže ji v poměrně krátké době zhlédla – kromě řady civilistů – také velká část armády. Její zdánlivá odvážnost a nebývalá kritičnost vůči vysokým vojenským velitelům vyvolala řadu pozitivních i negativních reakcí.


V pořadu hovoří rusistka Ivana Ryčlová, zazní zde nově natočené ukázky ze hry i úryvek ze starší nahrávky z konce 70. let a další zajímavé odkazy.

Propaganda tak splnila svůj účel, vysvětlila sovětským lidem příčiny dosavadních válečných neúspěchů, zdůvodnila odvolávání starých zasloužilých velitelů a podprahově také připomněla moudrost soudruha Stalina.

Kornijčuk za hru obdržel Stalinovu cenu prvního stupně. Šlo o ocenění udělované pro režim významným literárním pracím.

Podle hry byl ještě za války natočen dobově úspěšný film, ale ke konci války a hlavně v pozdější době se hra téměř nehrála, její kontext byl příliš vázán na historický okamžik vzniku a hlavně propagandistický záměr, pro který byla vytvořena.

autor:Pavel Hlavatý
  • Historie
  • Zpráva