Hitler ven, Stalin sem!

14. červenec 2018
03177821.jpeg
0:00
/
0:00

Měla třetí republika šanci nestat se pouze trapným přechodovým mezikrokem ke komunistické totalitě, obdobně jako republika druhá k nacistické okupaci? A existovaly tu vůbec síly, které se samostatnost, či spíše její obnovení, snažily obhájit?

Kde se vlastně nachází onen bod obratu, kdy jsme se definitivně zařadili do sovětského bloku? Rozhodně to nebyl až únor 1948, kdy se vlastně „jen“ institucionalizoval faktický stav předchozího období.

Šlo o odmítnutí Marshallova plánu (jehož přijetí již schválila a deklarovala československá vláda včetně komunistů) na přímý Stalinův příkaz v roce 1947, vítězství komunistů v polosvobodných volbách v roce 1946, nebo podepsání československo-sovětské smlouvy v roce 1943, anebo snad o nějakou událost ještě dřív?

Pseudoproblém?

Archiv Plus: Léto 1948 – nejen o pohřbu Edvarda Beneše

Pohřeb Edvarda Beneše

Po zvolení předsedy KSČ Klementa Gottwalda prezidentem na konci června 1948 obsadili komunisté i formálně všechny nejdůležitější posty v zemi. Nejdůležitější událostí následujícího období pak byla jednoznačně smrt prezidenta předchozího, doktora Edvarda Beneše.

Spor o naši příslušnost k Východu či Západu, který se vedl v letech 1945-1948, byl vlastně již pseudoproblémem. V té době už v české části obnovené republiky – kromě několika myslitelů, novinářů či zcela solitérních politiků – nebyl nikdo, kdo by usiloval o byť jen trochu větší autonomii československého státu a kde už z cenzurních i autocenzurních důvodů nebylo možno na toto téma otevřít veřejnou diskuzi.

Ani nejvýraznější představitelé vnímaní jako demokraté (prezident Edvard Beneš, ministr zahraničí Jan Masaryk, špičky národně socialistické a lidové strany, sociální demokrat Václav Majer) nedokázali v předúnorovém období veřejně vystoupit a skutečný stav věcí alespoň pojmenovat. I osobnost prvního řádu – literární kritik Václav Černý – se buď kardinálně mýlil, nebo spíše strategicky ustoupil na pozici „i Východ i Západ“.  

Mezi osobnosti, které se alespoň snažily na skutečný stav věci upozornit, pak patřil politolog a novinář Pavel Tigrid, novinář a později spisovatel J. M. Kolár, historik Bohdan Chudoba či publicista Ladislav Jehlička (tento výčet není samozřejmě kompletní). Tito lidé – prakticky bez výjimky – skončili buď v exilu, nebo ve vězení.

V pořadu zazní ukázky z dobových publicistických textů i vzpomínek. Hovoří – ve stylové kavárně Louvre – historik Petr Hlaváček a zazní i dobová hudba.

Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý

Související