Příběh Jugoslávie: Od socialismu k nacionalismu

Čtěte také

Příběh Jugoslávie aneb Nejkrásnější tvář socialismu i Josip Tito

Ale snaha Jugoslávské lidové armády vedené především Srby, udržet Jugoslávii pohromadě silou, vyústila v létě 1991 v krátkou válku se Slovinskem a regulérní válku Srbů proti Chorvatům, která pak trvala několik let.

Války, do které byli zataženi Bosňáci, čili muslimské obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny. Jak se z kdysi atraktivní a relativně prosperující země na jihozápadě Evropy stal kotel nenávisti, kde každý bojuje s každým a všichni přitom vyznávají heslo: Nic než národ?

Konec Jugoslávie

Jugoslávie počátku 90. let u nás nevzbuzovala těsně po revoluci velkou pozornost. Z pohledu ze střední Evropy vše vypadalo jasně: Která jiná země by měla hladce přejít od totality k demokracii? Jiná než ta, která byla jednou nohou na Západě? 

Slobodan Miloševič promluvil k tisícům lidí, protestujících proti činnosti albánských nacionalistů a separatistů v Kosovu|foto: ČTK/AP, Martin Cleaver

Jenže cesta od státního dirigismu k tržnímu hospodářství, od polovičatého liberalismu v rámci diktatury ke skutečné demokracii se ukázala být na půdorysu dosavadní Jugoslávie nemožná.

Téměř všichni se shodovali, že změna je nutná. Jen si ji, jako obvykle, každý představoval jinak. Po odchodu republikových reprezentací Slovinska a Chorvatska z posledního společného sjezdu jugoslávských komunistů v Bělehradě v lednu 1990 začínalo být zjevné, že stát se začíná rozpadat a že především Slovinsko a Chorvatsko se budou chtít z federace vyvázat co nejdřív.

Slovinci se ubránili 

Nezávislost obě země vyhlásily 25. června 1991. Slovincům se v létě 1991 povedlo ze svazku národů Jugoslávie vyvázat vcelku bez šrámů. Jejich válka s federální jugoslávskou armádou trvala pouhých 10 dní, od 27. června do 7. července.

Čtěte také

V prvních svobodných volbách v Srbsku zvítězil Slobodan Miloševič

Slovinská teritoriální obrana tehdy dokázala odrazit útok Jugoslávské lidové armády s minimem obětí – padlo pouhých 19 Slovinců, na straně útočníka to byl dvojnásobek. Žádný jiný národ v bývalé Jugoslávii takové štěstí neměl.  

Chorvati následně válčili se Srby až do roku 1995, tedy bezmála 4,5 roku. Problém byl v národnostních menšinách na území Chorvatska, kde žilo mnoho bosenských Srbů, kteří přes propagandistickou masáž čím dál tvrdšího režimu Slobodana Miloševiče v Srbsku začali považovat Chorvaty za nástupce ustašovského režimu z doby 2. světové války.

Chorvati a nacionalismus

Chorvati sice nezůstávali za Srby v nacionalistických tendencích příliš pozadu. Díky chorvatské ústavě za sebou žijících na svém území udělali přes noc občany druhé kategorie. Novou situaci si začali vykládat tak, že je potřeba začít tlačit na změny hranic a urvat, co se dá. Socialismus skončil, ale místo blahobytu přešel nacionalismus.

Čtěte také

Vyšetřovatel Dzuro: Putin se může dostat i před mezinárodní tribunál. U zločinců z Jugoslávie nám taky nejdřív nevěřili

Ten přinesl válku, jak na značné území Chorvatska, tak i Bosny a Hercegoviny, jako národnosti nejpestřejší republiky bývalé Jugoslávie.

Paradoxem bylo, že rozpad Jugoslávie počátkem 90. let urychlily i svobodné volby a tedy přechod k demokracii. Ale opět – vše se už dělo v režii jednotlivých republik.

Bylo to jako z kuchařky na rozkládání federativního státu: Nejdřív vyhlásíte v parlamentech různých republik nadřazenost vlastních republikových zákonů nad federálními. Tímto aktem zbavíte moci federální vládu i ústřední orgány, pro jistotu se to vše může dít na základě referenda, jehož regulérnost ale bude málokdo mimo danou republiku uznávat, protože může být například částí obyvatelstva bojkotováno.

Pak už následuje rychlý rozpad, při němž vám zbývá jediné – začít vojensky střežit hranice a v případě útoku se bránit.

Když demokracie přenese válku

Ale nešlo jen o národnostní záležitosti. Napětí v Jugoslávii na začátku 90. let vyhřezlo i kvůli ekonomickým problémům. Ty nevypadaly ve všech oblastech Jugoslávie stejně. Sever byl bohatý, jih chudý a v očích severu zaostalý. A nespokojenost zejména Slovinska a Chorvatska s daným stavem se projevovala už během 70. a 80. let.

Čtěte také

Sarajevo: V osmdesátých letech olympijský restart, v devadesátých válka. Ruiny teď obdivují hipsteři

Ukázalo se, že Titův zdánlivě geniální model ekonomického hybridu mezi Východem a Západem v zásadě mohl fungovat jen ve specifické době studené války.

Z obou systémů si bral jen to, co se mu hodilo. Trochu tržní ekonomiky, ale taky vedoucí úlohu komunistické strany a represe vůči disidentům. Když přišel pád komunismu v Evropě, bylo zaděláno na problém.

Vukovar a Sarajevo: První válka v Evropě

Srpen 1991. Necelé dva měsíce po slovinském vítězství v desetidenní válce o nezávislost Slovinska, začíná bitva o Vukovar.

Jugoslávská lidová armáda začne město brutálně ostřelovat a ničit dům od domu. S jasným cílem zlikvidovat chorvatské ambice k nezávislosti a probít si volnou cestu až do Záhřebu.

A to v situaci, kdy chorvatská armáda prakticky ještě neexistuje, zbraně pro Chorvaty se musejí pašovat přes hranice z Maďarska nebo jiných evropských zemí, a město brání jenom chorvatští dobrovolníci. 

Čtěte také

Věřil jsem, že nepřežiju, a žil, jako bych byl mrtvý, vzpomíná na Sarajevo válečný chirurg Jaganjac

Ty tři měsíce ostřelování Vukovaru, ukončené masakrem na farmě Ovčara, kde bylo srbskými paramilitárními jednotkami povražděno na 260 Chorvatů, jsou dnes považovány za přelom, kdy se z války za udržení Jugoslávie stala válka občanská.

Ani ne půl roku po pádu do Vukovaru, který pak byl za několik let Srby odevzdán zpět do chorvatských rukou, se válka přelila do Bosny a Hercegoviny a jejího hlavního města Sarajeva.

Jugoslávská lidová armáda, která se postupně proměnila v armádu bosenských Srbů, obléhala Sarajevo s tanky a děly od dubna 1992 až do konce února 1996. Bezpečně a zbaběle ukrytá v okolních kopcích. Rozbombardovanými budovami ve městě se pohybovali odstřelovači, kteří mířili na nevinné civilisty jako na lovnou zvěř. Počet obětí v Sarajevu se odhaduje na víc než 11 tisíc lidí.

Bosenskou kapitolou ale války v bývalé Jugoslávii neskončily. Proč nemohly uspět takzvané modré přilby OSN? Jak mohlo dojít k největší poválečné evropské genocidě poblíž města Srebrenica? Proč tak dlouho trvalo Evropě i světu, než se do věci vložil a přinutil válčící strany k mírové dohodě v Daytonu? A co vedlo k bombardování srbsko-černohorské Jugoslávie silami NATO v roce 1999? To jsou náměty ale až třetího dílu cyklu Příběh Jugoslávie, který uslyšíte za týden.