Věřil jsem, že nepřežiju, a žil, jako bych byl mrtvý, vzpomíná na Sarajevo válečný chirurg Jaganjac
Edib Edo Jaganjac válku zná. Coby mladý lékař působil na začátku 90. let dva roky v nemocnici v obléhaném Sarajevu. Prý ho dříve udivovalo, že lidé, kteří zažili válku, nemluví o strachu. „A přitom strach máte od té doby, co otevřete oči, dokud je zase nezavřete. Je stále přítomen.“ Strachu se lze zbavit různými technikami. „Třeba já osobně jsem byl přesvědčen, že válku nepřežiju. Moc často jsem byl situacích, kdy šlo o život, ale pak můj strach už nebyl takový,“ vzpomíná.
„Žil jsem, jako bych byl mrtvý, takže co se mi může ještě stát? Ale pak si také člověk říká, proč by měl ráno vstávat, když stejně o nic nejde. Tím, že žijete od rána do večera jen tím, abyste přežil ten den, tak odpadnou všechny možné problémy a fokus je na to přežít,“ říká chirurg z Fakultní nemocnice Motol a také autor knihy Sarajevská princezna.
Lidské tělo a lidská mysl je neomezená. Ten adrenalin vás drží, nezastavujete se, první půl rok jsme spali dvě hodiny denně.
Edib Edo Jaganjac
Důležitou podporou je také humor, dodává Jaganjac:
Čtěte také
„Zrovna se mě ptali, jak to, že v mé knize je tolik humoru. Ale také občas jsme se večer sešli v kinosálu naší nemocnice, odněkud vytáhli víno a kytaru. I to byl ventil, aby se člověk cítil lépe.“
„Lidské tělo a lidská mysl je ale neomezená. Prvních šest měsíců války bylo Sarajevo bombardováno ve dne v noci, byla spousta zraněných a my neměli čas spát. Ten adrenalin vás drží, nezastavujete se, první půl rok jsme spali dvě hodiny denně.“
Když jsem dvě hodiny spal a vzbudili mě, tak jsem se cítil, jako bych spal celou noc, dokonce se mi i něco zdálo.
Edib Edo Jaganjac
Ano, člověk si myslí, že toho není schopný, uznává Jaganjac. „Ale samozřejmě že schopný je. Po třech měsících si dobře uvědomuji, že když jsem dvě hodiny spal a vzbudili mě, tak jsem se cítil, jako bych spal celou noc, dokonce se mi i něco zdálo. Takže organismus si naprosto zvykne.“
„A domů jsme šli jednou za čtrnáct dní, tam jsme spali jen sedm osm hodin a vrátili se do nemocnice – a jede to všechno dál.“
Byl jsem šokován tím, že vůbec Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale přiznávám se, že politika je pro mě velká neznámá.
Edib Edo Jaganjac
Komplikací je, že většina válečných zranění jsou z explozí.
Čtěte také
„Zraněný má na těle třeba čtyřicet zranění, takže operace je na několik hodin a děláte šest sedm operací denně. To pak byla taková radost, když přišel pacient se zaníceným žlučníkem,“ vzpomíná na válečnou dobu chirurg Edib Edo Jaganjac a dodává:
„Byl jsem šokován tím, že vůbec Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale přiznávám se, že politika je pro mě velká neznámá.“
V čem se liší běžná a válečná chirurgie? Proč je nejtěžší dělat triáž, volit, kdo dostane péči dřív? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
S bosenským lékařem, uprchlíkem, který je chirurgem v Praze, autorem knihy „Sarajevská princezna“
Pozve vás do galerie Rampa v Ústí nad Labem, kde probíhá výstava "Ukrajina ještě nezemřela!", a zavítá na oslavu Velikonoc Bulharské pravoslavné obce.
-
Léky i psychologická pomoc. Na Ukrajině chtějí vědět, že v tom nejsou sami, zní z Lékařů bez hranic
Humanitární organizace Lékaři bez hranic si připomíná 50 let svého fungování – například i výstavou fotografií v pražské Valdštejnské zahradě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.