Věřil jsem, že nepřežiju, a žil, jako bych byl mrtvý, vzpomíná na Sarajevo válečný chirurg Jaganjac

„Žil jsem, jako bych byl mrtvý, takže co se mi může ještě stát? Ale pak si také člověk říká, proč by měl ráno vstávat, když stejně o nic nejde. Tím, že žijete od rána do večera jen tím, abyste přežil ten den, tak odpadnou všechny možné problémy a fokus je na to přežít,“ říká chirurg z Fakultní nemocnice Motol a také autor knihy Sarajevská princezna.

Lidské tělo a lidská mysl je neomezená. Ten adrenalin vás drží, nezastavujete se, první půl rok jsme spali dvě hodiny denně.
Edib Edo Jaganjac

Důležitou podporou je také humor, dodává Jaganjac:

Čtěte také

Ve válce lidé umírají na nedostatek péče po operaci. S tímhle radí Lékaři bez hranic, říká chirurg

„Zrovna se mě ptali, jak to, že v mé knize je tolik humoru. Ale také občas jsme se večer sešli v kinosálu naší nemocnice, odněkud vytáhli víno a kytaru. I to byl ventil, aby se člověk cítil lépe.“

„Lidské tělo a lidská mysl je ale neomezená. Prvních šest měsíců války bylo Sarajevo bombardováno ve dne v noci, byla spousta zraněných a my neměli čas spát. Ten adrenalin vás drží, nezastavujete se, první půl rok jsme spali dvě hodiny denně.“

Když jsem dvě hodiny spal a vzbudili mě, tak jsem se cítil, jako bych spal celou noc, dokonce se mi i něco zdálo.
Edib Edo Jaganjac

Ano, člověk si myslí, že toho není schopný, uznává Jaganjac. „Ale samozřejmě že schopný je. Po třech měsících si dobře uvědomuji, že když jsem dvě hodiny spal a vzbudili mě, tak jsem se cítil, jako bych spal celou noc, dokonce se mi i něco zdálo. Takže organismus si naprosto zvykne.“

„A domů jsme šli jednou za čtrnáct dní, tam jsme spali jen sedm osm hodin a vrátili se do nemocnice – a jede to všechno dál.“

Byl jsem šokován tím, že vůbec Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale přiznávám se, že politika je pro mě velká neznámá.
Edib Edo Jaganjac

Komplikací je, že většina válečných zranění jsou z explozí.

Čtěte také

Voda, záchody, psychosociální pomoc, úřady, silnice, obchody. Experti radí, jak dát Ukrajinu na nohy krok za krokem

„Zraněný má na těle třeba čtyřicet zranění, takže operace je na několik hodin a děláte šest sedm operací denně. To pak byla taková radost, když přišel pacient se zaníceným žlučníkem,“ vzpomíná na válečnou dobu chirurg Edib Edo Jaganjac a dodává:

„Byl jsem šokován tím, že vůbec Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale přiznávám se, že politika je pro mě velká neznámá.“

V čem se liší běžná a válečná chirurgie? Proč je nejtěžší dělat triáž, volit, kdo dostane péči dřív? Poslechněte si celý rozhovor.