Sudetští Němci své krajany a uprchlíky před Rudou armádou rozhodně nevítali, spíš je považovali za příživníky
Podle Organizace spojených národů je v současnosti na celém světě asi 100 milionů běženců. Čelíme tak prý největší uprchlické krizi od druhé světové války. Ta způsobila nedobrovolnou migraci především v Evropě. K útěkům a vyhánění obyvatel docházelo během celé války. Nejsilnější migrační vlny ale přinesl její konec. Velmi výrazně se dotkly našeho pohraničí.
České pohraničí většinově osídlené německojazyčným obyvatelstvem se s prvními uprchlíky setkalo ještě před válkou. To, když sem z Německa utíkali odpůrci nacistického režimu.
Čtěte také
Po podepsání mnichovské dohody a připojení pohraničí k Německu odsud naopak odcházelo české obyvatelstvo a také německojazyční Židé a němečtí odpůrci nacismu.
V posledních válečných měsících se pohraničí, tedy od roku 1939 říšská župa Sudety, stalo cílem lidí prchajících před postupující Rudou armádou nebo následky války obecně.
První vlna sem přišla už v roce 1944. Šlo především o obyvatele měst, které se staly cílem spojeneckých náletů. Šlo například o lidi z Berlína, anebo západoněmeckých Cách, u kterých se střetly americké a německé jednotky.
Zcela na konci války pak dorazili obyvatelé vybombardovaných Drážďan. Postup Rudé armády na území okupovaná Německem a později na vlastní území Říše zvednul mohutné uprchlické vlny.
Především německé obyvatelstvo, ale i litevští, lotyšští a estonští obyvatelé Pobaltí prchali před drancujícími rudoarmějci. Pohyb uprchlíků byl zprvu živelný, postupně pak organizovaný.
Uprchlíci na prvním místě?
Německé úřady tak do třímilionové župy Sudety a dnešního českého pohraničí, nasměrovaly asi milion běženců.
Čtěte také
Jak říká historik Martin Veselý z Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, postarat se o tolik běženců v poměrech přídělového hospodářství, navíc na konci války, kdy bylo zásobování horší než kdy předtím, nebylo snadné.
V polovině února proto byly uzavřeny školy, aby uprchlíci měli kde bydlet. Po celém Německu se rozeběhla sbírka Volkskopfer – národní oběť na pomoc lidem prchajícím před frontou. Za zneužití nebo rozkrádání této sbírky čekaly pachatele velmi přísné tresty. Místní také museli běžence povinně ubytovávat ve svých domech.
Podle dobových hlášení říšských bezpečnostních složek se místní obyvatelé na uprchlíky dívali s určitou nevraživostí. Vnímali je jako příživníky, navíc se ze strany uprchlíků, jak říká Martin Veselý, setkávali s posměchem.
Čtěte také
V Sudetech byla totiž nižší životní úroveň než jinde v Říši. Místní Němci byli velmi skromní a k přídělům si nijak nepřilepšovali, protože v župě Sudety téměř vůbec nefungoval černý trh. Uprchlíkům z jiných částí Říše byli proto skromní sudetští Němci k smíchu.
Zajímavé je, že naopak do protektorátu bylo posíláno uprchlíků minimum. K. H. Frank se tomu velmi bránil, tvrdil, že pokud by se Češi museli starat o německé uprchlíky, mohli by se začít bouřit a sabotovat práci v továrnách, vysvětluje Martin Veselý.
Více o posledních měsících války v českém pohraničí si poslechněte v Historii Plus.
Související
-
Němec jako Němec. Příběhy Herty Sedláčkové, Alexandera Stefanescu a Eriky Bednářové
Když byly v roce 1938 po Mnichovské dohodě odtrženy od Československa pohraniční oblasti, většina Němců, kteří v nich žili, to vítala. Většina ovšem neznamená všichni.
-
Spravedlnost, nebo nesmyslná msta? O zacházení se „státně nespolehlivými“ obyvateli Československa
Poválečné události, chování Čechoslováků k těm, které považovali za poražené, nespolehlivé nebo zkrátka nežádoucí, připomene dokumentární pásmo Eduarda Burgeta.
-
Václav Malý: Češi by se měli omluvit za vyhnání sudetských Němců. Stejně jako se omlouvají Němci
Německo se omluvilo za masakr v dnešní Namibii. Francie požádala o odpuštění za genocidu ve Rwandě. Měli by i Češi vytáhnout svého kostlivce ze skříně?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka