Jak rozpohybovat české děti? Dopřát jim dobrodružství v přírodě a tělocvik oživit trenéry
Více než polovina dívek a skoro polovina chlapců z českých základních a středních škol dosáhla v roce 2023 při testování fyzické zdatnosti podprůměrných výsledků. Pro některé děti jsou totiž dvě vyučovací hodiny tělesné výchovy týdně jediným pohybem, Česká republika je tak na chvostu Evropské unie v počtu hodin tělesné výchovy ve výuce. Nedostatek fyzické aktivity v dětství ovlivňuje jak zdraví, tak schopnost zvládat stres, upozorňují hosté podcastu Reparát.
„České děti nemají dostatek příležitostí ke sportu. Životní styl se změnil a děti se přestaly hýbat spontánně venku, což je obrovská škoda,“ upozorňuje Antonín Barák, spoluzakladatel a hlavní metodik programu Trenéři ve škole.
Editace: Markéta Vozková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Hosté epizody: Antonín Barák, spoluzakladatel a hlavní metodik programu Trenéři ve škole, a Aleš Pokorný, spoluzakladatel Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě
Program, do kterého se zapojilo přes 260 škol, už vyškolil 400 trenérů a trenérek. Přináší do škol nové sportovní aktivity a děti díky němu zkouší další pohybové styly. Trenéři různých sportů v tandemu s vyučujícím jednou týdně vedou hodiny tělesné výchovy. Výuka nabízí dětem zvolit si úroveň zátěže a dává jim také prostor samostatně se rozhodovat.
„Není to tak, že by trenér přebíral hodinu, on ji pouze připravuje, předkládá ji dopředu paní učitelce. Ale vedou ji spolu a jsou tam čtyři oči,“ zdůrazňuje Barák a vyzdvihuje:
„Trenéři rotují po pěti týdnech, děti i paní učitelky tak během školního roku poznají trenéry z různých sportů. Měsíc je tam trenér rugby, potom přijde trenérka gymnastiky, potom přijde judista a tak dále.“
Trenér děti motivuje, učitele inspiruje
Trenéři se snaží zapojit všechny děti, včetně těch, které nemají ke sportu vybudovaný vztah z rodiny.
„Není to k tomu, aby trenér vybral nejšikovnější děti a přetáhl je k sobě do klubu. Chceme rozhýbat především ty děti, které ještě nemají se sportem takovou zkušenost,“ vysvětluje Barák.
Čtěte také
Z dotazníků, které děti vyplňují jako zpětnou vazbu na tandemovou výuku tělocviku, vyplývá, že přes 90 procent z nich by chtělo mít tělesnou výchovu denně.
„Ti trenéři je dokážou emočně velmi vtáhnout do činnosti. A tím, že po pěti týdnech rotují, tak se dětem neokoukají. Trenéři si s nimi mohou víc hrát a věnovat se jim,“ přibližuje.
Pro učitele je zase program inspirací. „Až 93 procent učitelů chce, aby program pokračoval. Pomáhá jim. Učitelé na prvním místě uvádí, že jde především o inspiraci, kterou mohou čerpat a přenášet do dalších hodin,“ dodává.
Důležitost dobrodružství
Aleš Pokorný z Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě poukazuje na to, že společnost příliš zpohodlněla:
„Žijeme v příliš komfortním a bezpečném světě. Pozoruji to na kolektivech kolem sebe. Myslím, že jsme ztratili základní instinkty pohybu. Nejenom v přírodě, ale v jakémkoliv prostředí, kde žijeme. Záměrně si odstraňujeme ze života překážky a bariéry. Je to pochopitelné, ale možná si úplně neuvědomujeme, o co všechno tím přicházíme,“ upozorňuje v podcastu Reparát.
Čtěte také
Vystoupit z komfortní zóny přispívá podle Pokorného k odolnosti a připravenosti na fakt, že svět vždy bude proměnlivý a nepředvídatelný.
„Myslím si a napovídají tomu mnohé studie, že míříme do světa, kde nebude tolik garancí a kde se budeme muset být schopni o sebe postarat více. Tím nechci říct, že svět bude, nebo je a priori nebezpečný, ale můžeme říct, že bude nejistý, nepředvídatelný, zmítaný změnami všeho druhu: počínaje klimatem, rozvojem technologií a konče geopoliticky,“ varuje a doplňuje:
„Je potřeba se připravovat na tento svět, umět se o sebe postarat. To je to, o co nám jde – umět vykročit za hranu známého a učit se zkoumat svět, který neznám.“
Nadační fond dobrodružné výchovy v přírodě poskytuje takzvané dobrodružné granty, jimiž podporuje podniky a projekty, které v sobě mají dobrodružství. V praxi to znamená, že o granty mohou žádat sportovní a skautské oddíly, školy i neformální uskupení lidí.
Pokorný zdůrazňuje, že důležitá je i metodická podpora, jak takové dobrodružství vlastně připravit.
„Traduje se, že jsme národ skautů, Rychlých šípů a houbařů. Ale ono to přestává být pomalu pravda. Proměňuje se to generačně. Víme, že dnešní děti už tento kontakt nemají a je potřeba to znovu objevovat,“ dodává.
Poslechněte si celý podcast Reparát.
Související
-
Tvoje tělo je tvoje. Lektoři na školách podporují schopnost nastavení hranic v intimitě
S hosty Reparátu mluvíme sexualitě a otevřenosti ve výchově, a to s lektorkou kurzů Zdravé dospívání Petrou Sovovou.
-
Tripartity ve školách: Žáci si v bezpečném prostředí s rodiči a učiteli vyjasní představy o vzdělání
Jak napomoct lepší komunikaci mezi rodičem, žákem a školou? V podcastu Reparát hosté představují setkání ve formátu tzv. tripartity nebo triády.
-
Jak podpořit učitele v inkluzi? Pomáhají supervize i péče o duševní zdraví pedagogů
Jak na inkluzi ve školách? Jaký je rozdíl mezi asistentem a sociálním pedagogem? A jak moc potřebují učitelé supervizi? Poslechněte si Reparát o inkluzi očima pedagogů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.