Jak řešit šikanu? Ochránit toho, komu se ubližovalo, i oznamovatele. A ošetřit toho, kdo útočil

Šikana je podle Egle Havrdové, ředitelky vzdělávací organizace Schola Empirica, přirozeným společenským jevem. „Lidé mají agresivní tendence, je ale důležité je umět ovládat. Je potřeba šikanu přijmout a nestigmatizovat ji. Musíme ale být připraveni ji rozpoznat a řešit,“ vysvětluje.

Organizace Schola Empirica zavádí na české školy program KiVa vyvinutý ve Finsku, který jim má pomoci bojovat se šikanou.

„Program stojí na dvou pilířích: prevenci a intervenci. Preventivní lekce vyučuje třídní učitel v rámci třídnických hodin. Pak jsou tu intervenční týmy, které se skládají například z učitelů, školních psychologů, nebo v nich může být třeba zástupce ředitele,“ vyjmenovává Havrdová.

Čtěte také

Šikana. Skutečné příběhy z českých škol, které byste nechtěli zažít

Oblasti, o kterých se během preventivních lekcí mluví, jsou přizpůsobeny věku dětí a probírá se v nich tolerance, komunikace nebo například kyberšikana. „Během preventivních hodin se žáci naučí rozpoznat, co je šikana a jaké chování je nepřijatelné,“ přibližuje.

V Česku ale podle Havrdové chybí systémový přístup k předcházení šikany. Reagovat na tento problém jednorázovými aktivitami či workshopem s externím lektorem, byť s finanční podporou Ministerstva školství, je podle ní nedostačující.

„Lektor pak odejde a škola je v tom sama. Přitom to je běh na dlouhou trať. Učitelé by měli mít nástroje a metodickou podporu k tomu, aby šikanu uměli řešit sami. A řešili ji dřív, než dojde k velkému problému,“ zdůrazňuje.

Egle Havrdová|foto:Osobní archiv

Nebagatelizovat a ocenit

S řešením konkrétních případů šikany pomáhá školám také speciální pedagog Pavel Dosoudil, supervizor Pražského centra primární prevence.

„Jako terapeut se v rodinné poradně potkávám především s těmi, kteří jsou do šikany přímo zapojeni – ať už jako oběti, nebo jako pachatelé. A také s jejich rodiči,“ popisuje.

Čtěte také

Mladí začali na sítích obdivovat masové vrahy a střelce ze škol. Znepokojující, hodnotí bezpečnostní konzultantka Vegrichtová

Dosoudil doporučuje jak postupovat v případě, že se šikana ve třídě objeví: „Prvním krokem je šikanu nebagatelizovat a ocenit toho, kdo informaci přináší, nabídnout mu ochranu a podporu, aby se v tom sám cítil bezpečně.“

„Následně probíhá šetření, které se má dělat tak, aby bylo co nejbezpečnější a ochránily se děti, kterým je ubližováno. Ve chvíli, kdy už máme obraz, musíme zjistit v jaké je fázi, jestli je šikana počáteční – tedy zda třeba trvá kratší dobu a není do ní zapojena většina kolektivu,“ říká. 

Upozorňuje také, že klíčové je zjistit, jestli jsou spolužáci schopní nahlédnout situaci očima šikanovaného.

Důležité je také hovořit s těmi, kteří se šikanování dopouštěli. „Musí mít prostor říct svůj pohled. Zároveň ale musí škola jasně dávat najevo, že takové chování je nepřípustné. Ovšem ošetřit nepotřebují jen ti, kterým bylo ublíženo, ale i ti, co ubližovali – i oni musí na něčem pracovat,“ uzavírá Dosoudil.

Poslechněte si celý Reparát.