V lese, bez mobilu a s novými lidmi? Na „adapťácích“ se děti učí důvěřovat si a spolupracovat, míní lektorka

Jak je důležitý start roku pro nastavení dobrých vztahů ve třídě?

Velmi důležitý. Zvlášť když se třída setkává poprvé a žáci přicházejí nově. A je to důležité, i když je kolektiv už utužený, ale přichází tam třeba jenom tři noví žáci.

Ti, co přicházejí nově, mají dopředu strach, jak budou přijati. Adaptační kurz nebo nějaký program v rámci třídnických hodin jsou proto důležitý čas – pokud je dostatečně dlouhý a dostatečně chytře navržený, aby se člověk začlenil a cítil se součástí kolektivu.

Čtěte také

Školy si nevyměňují zkušenosti. Změnit se to snaží skupina expertů, moderují konflikty i propojují regiony

Zajímají mě expediční kurzy Outward Bound, na kterých jste spolupracovala. O co jde?

Celou třídu vezmeme na pět dní do přírody, kde se nejdříve naučí, jak vařit na ohni, jak si postavit přístřešek. Nespíme ani ve stanech, spíme pod plachtami a všichni to nakonec zvládnou, jelikož musí spolupracovat. Bavíme se, jak sbalit baťohy proti vodě, jak si vzájemně pomoct.

Je to reálný život a ne sezení v lavicích. Když si necháte venku zmoknout boty, protože si je nestrčíte pod přístřešek, tak se z toho jasně učíte.

Pro některé děti je problém přespat venku, pro jiné si i venku dojít na záchod nebo dělat něco na ohni.

Doplňujeme to i drobným cvičením, aby si děti rychleji uvědomily, co funguje a nefunguje a že všichni potřebujeme to samé – být vnímáni, být součástí kolektivu, cítit se součástí skupiny a být užitečný.

Co si z toho děti odnášejí do školního prostředí?

Cítí se lépe a cítí, že mohou něčím přispět a dokážou se domluvit, zvládnout náročné situace a překonat překážky. Když třeba prší, zvládnou si postavit plachtu, schovat se pod ni nebo si půjčit oblečení, když jim zmoklo. Ochota důvěřovat si a spolupracovat je pak mnohem větší.

Měli jsme i jednu ukrajinskou dívku a děti ji diky aktivitám, nutnosti spolupracovat a následným reflexím plně integrovaly. Do té doby to tak nebylo. 

I pedagog je najednou člověk. Také má potřeby a děti se s ním takhle dostávají do lepších vztahů.

Zároveň se děti učí fungovat bez mobilu. Chceme po nich, aby mobil odložily a aby ho buď měly vypnutý, anebo ho nechaly doma. Často pak žáci a studenti oceňují, že to bylo bez mobilu dobré a že si zvykli více s lidmi komunikovat.

A jak řešíte nečekané situace?

Díky reflexím, které jsme zvyklí dělat, se ta situace může třeba jen zastavit. Můžeme si říct, co se vlastně děje, co kdo prožívá. Anebo se potom zpětně ohlížíme po celém dni, kdo chce koho za co ocenit, jestli tam bylo něco, co nám nevyhovovalo. Dá se takhle pojmenovat, co udělat jinak, aby to fungovalo příště lépe.

Co děti potřebují?

Je to různé. V nejmenším věku je pro děti náročné být bez mamky, bez taťky, zvládnout si povléct postel, postarat se o něco a užít si samostatnost.

U dětí ze základních škol je to o krok dál. Tam už objevují témata mezi dívkami, chlapci, osobní identitou. Je potřeba se vrátit k tomu, že každý má hodnotu. Každé dítě je v pořádku a je potřeba se poslouchat. Aby se poznávaly a hledaly v sobě, co je zajímavé na tom, že ten člověk takhle smýšlí, když pochází z jiného prostředí. 

Co byste doporučila rodičům? Jak mají podpořit své děti při startu nového školního roku?

Mně přijde skvělé, když si rodič dokáže sednout, zamyslet se nad tím, co jeho dítě potřebuje. Jestli je spíš úzkostné, příliš pečlivé a potřebuje povzbudit, aby bylo uvolněnější, aby třeba dokázalo odložit něco ze strachů, v čem ho podpořit.

Anebo jestli je spontánní a potřebuje nějaký řád. Ptát se ho, co mu šlo v tom minulém školním roce, co nešlo, v čem by se chtělo posouvat, zlepšit, dát mu odpovědnost.

O dalších adaptačních kurzech se dozvíte nahoře v podcastu Reparát, kde uslyšíte celý rozhovor se Světlanou Vaštovou z Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě, která je také průvodkyně škol z organizace Eduzměna a instruktorka Prázdninové školy Lipnice.