Chyba je neodmyslitelnou součástí učení. Vnímejme ji jako investici do budoucna, navrhují experti

Zásadní je vytvořit ve vzdělávání bezpečné prostředí, které bude na chyby připravené a ve kterém jsou žáci schopni riskovat. „S riskováním přichází objevování nových cest,“ popisuje Barbara Pospíšilová, taktéž mentorka z centra JOB, která zároveň působí na Katedře pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové.

Důležité je nastolit kulturu učení, kde žák není za své chyby odsuzován spolužáky.

„U nás ve škole je nemyslitelné, že by se zveřejňovaly výsledky testů před skupinou – je to soukromá záležitost. Když pracuji se třídou a pokládám otázku, jedna ze základních strategií, kterou používám, je, že nechám děti říkat, co je napadá, a v první fázi to nehodnotím. Můžeme pak společně navržené možnosti procházet, bavit se o tom, v čem byly zajímavé, v čem se míjely, a znovu se z té situace učit,“ přibližuje Čermák.

Čtěte také

Jak na well-being ve školách? Poskytnout prostor o sobě přemýšlet a spolupracovat na problémech

A doplňuje, jak je důležité ocenit, že se žáci zapojují: „Jako učitel nesmím připustit, že se smějeme tomu, že někdo něco řekne špatně. Musím být rád, že se objevilo několik možných odpovědí.“

Pospíšilová upozorňuje, že pod pojmem chyba se skrývá mnoho skutečností, jako jsou neúspěch, nevědomost, neznalost, špatný postup, nepozornost nebo nedbalost. „Tomuto všemu říkáme chyba. Ne každý okamžik je ale tím nejlepším momentem pro učení, a proto je důležité mezi nimi rozlišovat.“

Chybami je investice

Čermák vysvětluje, že je důležité vidět v chybě příležitost, a přidává příklad z vlastní třídy.

Čtěte také

V participativní výuce nejsou děti pasivní a učí se pracovat s vlastními chybami i ambicemi

„Ve třídě zmizely nějaké věci a jako učitel mohu udělat velké dusno a potrestat toho, kdo to udělal. Mohu ale postupovat úplně jinak a říct si, že díky této situaci mám příležitost naučit se se skupinou, co to znamená, když někdo něco někomu vezme. Zkoumáme tuto chybu a díky tomu pak děti odcházejí poučené. Tím zároveň předcházím tomu, že by někdo z nich krádež opakoval,“ popisuje.

Chyba je podle něj investice. Přístup žáků k chybám ve škole je přenositelný a žáci tak mohou efektivněji fungovat i v situacích, které nejsou výukové.

„Když chybuji v hodinách ve škole, mohu to pak uplatnit i v dospělosti při řešení rodinné situace. Uvědomím si, že jsem v něčem selhal, a mohu mít v hlavě postup, jak analyzovat svůj přístup, zjistit časté příčiny svých chyb a podobně,“ míní.

Čtěte také

Cílem hodnocení je formovat, ne držet v šachu známkami, vysvětluje expert

Zvyšuje se také pravděpodobnost, že se žáci budou osamostatňovat a že některé své chyby budou v budoucnu schopni řešit sami a efektivněji.

Pro učitele, kteří se chtějí naučit, jak pracovat s chybami, doporučuje Pospíšilová připravit se na modelové situace, kdy může chybovat samotný pedagog. „Nepodařilo se nám dodržet slib, něco jsme zapomněli – a u toho všeho se zamyslet, co chci na této situaci modelovat tím, jak na to budu reagovat,“ navrhuje postup.

Doporučuje také využívat formativní hodnocení a převést zpětnou vazbou práci s chybou na detektivní vyšetřování, kdy mají žáci sami rozpoznat ze tří příkladů, který z nich nevychází. Více tipů nabízí JOBí blog, kde mohou zájemci nalézt text o tom, jak s dětmi trénovat omluvu.

Poslechněte si celý pořad Reparát. Audio je nahoře v článku.