Rok 1947: Vzhůru do světa! Hanzelka a Zikmund vyrážejí na cestu

Kolem světa to sice nebylo, „jen“ do Afriky a Latinské Ameriky, ale i tak proslavili Československo daleko za hranicemi.

Autem přes poušť

Na tom, že by bylo skvělé vypravit se na cestu kolem světa, se sice shodli už při prvním setkání na schodech Vysoké školy obchodní v Praze v roce 1938, ale s přípravami mohli začít až po válce. Peníze neměli, vymysleli ale, jak si během cesty vydělat: budou propagovat automobily Tatra.

Jedním takovým, půjčeným, sami pojedou, budou uzavírat obchodní kontrakty zpřetrhané válkou a také z putování pořizovat písemné, rozhlasové i filmové reportáže, po návratu i knihy. Vypracovaný projekt hájili před ministerskými úředníky a uspěli. Získali stipendium ve výši tehdejších 400 tisíc korun a továrna Tatra jim půjčila vůz Tatra 87.

Vyjeli z Opletalovy ulice v Praze, do afrického kontinentu se zakousli ze severu. Z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští přes Súdán až do Etiopie. Přejeli autem Núbijskou poušť (což před nimi nikdo nedokázal), vystoupili na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Na počátku června 1948 se zastavili v Kapském Městě: „Pateho zakoncen africky usek cesty kolem sveta-stop-37 270 kilometru dvaceti sedmi zememi,“ stálo v telegramu.

Tři a půl roku na cestě

Přes Atlantský oceán se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky. Na cestách jim často hrozilo nebezpečí vyplývající zejména z neznalosti místních zákonů. Přízeň domorodců si získali tím, že se k nim chovali jako host k hostiteli. Proto se také ze svých cest vraceli s hlavou na krku i s množstvím přátel.

Putování skončilo v Mexiku. Hanzelka si zlomil levou ruku v zápěstí a musel odjet domů, ani Zikmund však nemohl v cestě pokračovat. Studená válka vytvořila železnou oponu a nedovolila československému občanovi, aby vstoupil na půdu Spojených států. Po tři a půl roce putování, které je vedlo 44 zeměmi Evropy, Afriky a Jižní Ameriky, se vrátili domů, kde se stali slavnými.

Vzniklo několik knih, reportáže, filmy, cestovatelé absolvovali stovky besed. Mohli se pochlubit i úspěšnou obchodní bilancí. Podle Hanzelky vynesla cesta tehdejšímu Československu přes tři miliony dolarů z uzavřených obchodů.

Návrat do vlasti pro dvojici H+Z neznamenal tečku za cestováním. Následovaly cesty do Asie a Oceánie, do Austrálie ale už cestovatelé nedostali víza. Jejich společné výpravy ukončil rok 1968. Odsouzení sovětské invaze a kritika tehdejšího režimu je umlčely na dvacet let.

Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka se po návratu ze své první cesty usadili ve Zlíně. Právě v tamním muzeu je dnes uložen jejich archiv. Spravuje ho historička Magdalena Preiningerová.

Vypravila se za ní Markéta Ševčíková, aby zjistila, jak probíhaly přípravy na první zahraniční cestu pánů Zikmunda a Hanzelky, k čemu všemu se museli zavázat a co nakonec rozhodlo o tom, že se na velkou pouť tatrovkou po Africe v roce 1947 vypraví právě oni dva.