Rok 1989: Vystoupení prvního soudruha. Jak zůstal Miloš Jakeš sám, jako kůl v plotě
Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže z nich se citovaly ještě po letech. Generálnímu tajemníkovi komunistické strany Miloši Jakešovi se to podařilo, i když on sám z toho velkou radost neměl.
Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku 17. července 1989 vyvolával mezi lidmi smích a Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.
Milá holka Zagorová
Místy zmatený a jindy až bezelstně upřímný projev, který se v sestříhané verzi šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.
Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců („...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok…“) nebo o přestavbě socialistického zřízení („...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná“).
V exkurzi do oblasti zemědělství si popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“. Právě heslo „Nechceme kůl v plotě“ se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v Československu.
Hrajte to do omrzení
Za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.
K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, tehdy technik na vysílacím pracovišti Československé televize. Podle Jakeše za únikem nahrávky stála tajná policie a „vnitřní nepřátelé“ v komunistické straně:
„Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Reagoval jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku MF Dnes.
Vliv nahrávky na atmosféru v tehdejším Československu byl značný a významně přispěla k tomu, že se lidé po dlouhých letech normalizační éry přestávali bát projevit svůj názor.
Dokudarama Vystoupení prvního soudruha nás zavede do léta 1989 – na byt disidenta Alexandra Vondry zvoní jeho přítel, literární kritik Josef Vohryzek… V režii Pavla Krejčího účinkují Michal Przebinda a Josef Pejchal.
Jak se poté dozvíte z rozhovoru Pavla Hlavatého s historikem Petrem Hlaváčkem, „skvělých“ rétorů měla komunistická strana před revolucí dost a dost…
Související
-
Rok 1990: Papež poprvé v Československu. Jeho návštěva byla pro věřící živým snem
Jaro 1990 bylo nabité událostmi. Je to doba dramatických změn a formování nové politické i ekonomické reality. Za těchto okolností přijíždí do Československa Jan Pavel II.
-
Říjen 1989: Zelený Gottwald. Bankovka s komunistickým prezidentem byla mimořádně neoblíbená
V pátek 29. září 1989 si čtenáři Rudého práva mohli na první stránce prohlédnout obrázek nové stokorunové bankovky. Státní banka Československá ji vydala k 1. říjnu 1989.
-
Rok 1988: Nerušit, prosím. Před Vánocemi 1988 se přestalo rušit vysílání Svobodné Evropy
Sedmdesát až devadesát milionů korun ročně vynakládalo Československo, ovládané komunistickou stranou, mezi lety 1951 až 1988 na rušení „štvavých“ rozhlasových stanic.