Rok 1989: Vystoupení prvního soudruha. Jak zůstal Miloš Jakeš sám, jako kůl v plotě

Záznam jeho vystoupení před komunistickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku 17. července 1989 vyvolával mezi lidmi smích a Jakeš se stal nechtěnou komediální hvězdou druhé poloviny roku 1989.

Milá holka Zagorová

Místy zmatený a jindy až bezelstně upřímný projev, který se v sestříhané verzi šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechy i Slováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.

Komunistický předák před svými soudruhy například mluvil o signatářích petice Několik vět z řad populárních umělců („...no, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok…“) nebo o přestavbě socialistického zřízení („...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná“).

V exkurzi do oblasti zemědělství si popletl brojlery s bojlery a hlavně apeloval na to, aby komunisté získali podporu obyvatel a nezůstali sami „jak kůl v plotě“. Právě heslo „Nechceme kůl v plotě“ se stalo jedním ze sloganů masových protestů, které o čtyři měsíce později smetly vládu komunistické strany v Československu.

Hrajte to do omrzení

Za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější diplomat a ministr zahraničí a obrany Alexander Vondra (ODS), kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. „Poslechli jsme si to v kuchyni a pak jsem to poslal (Milanu) Schulzovi do Svobodné Evropy s tím, že se to musí hrát do omrzení,“ vzpomínal Vondra.

K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, tehdy technik na vysílacím pracovišti Československé televize. Podle Jakeše za únikem nahrávky stála tajná policie a „vnitřní nepřátelé“ v komunistické straně:

„Prostě byl zájem zdiskreditovat mne. Sestříhali to tak, aby to vedlo k mému zesměšnění. To byl smysl a cíl té videonahrávky. Přitom tam o nic směšného nešlo. Reagoval jsem jen na dotazy,“ obhajoval se v roce 2005 Jakeš v deníku MF Dnes.

Vliv nahrávky na atmosféru v tehdejším Československu byl značný a významně přispěla k tomu, že se lidé po dlouhých letech normalizační éry přestávali bát projevit svůj názor.

Jak se poté dozvíte z rozhovoru Pavla Hlavatého s historikem Petrem Hlaváčkem, „skvělých“ rétorů měla komunistická strana před revolucí dost a dost…