Rok 1988: Nerušit, prosím. Před Vánocemi 1988 se přestalo rušit vysílání Svobodné Evropy
Sedmdesát až devadesát milionů korun ročně vynakládalo Československo, ovládané komunistickou stranou, mezi lety 1951 až 1988 na rušení „štvavých“ rozhlasových stanic. Na tehdejší dobu šlo o astronomickou částku. Rušení zahraničního rozhlasu bylo součástí cenzury, zavedené po nástupu komunistů k moci.
V padesátých letech rušil komunistický režim všechno, co šlo. Nejen Svobodnou Evropu, ale také programy Hlasu Ameriky, BBC, Rádia Vatikán a německé stanice Deutsche Welle. Rušičky pracovaly po celá padesátá, šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta.
Od roku 1964 se specializovaly už jen na rušení Rádia Svobodná Evropa. K rušení se používaly středovlnné vysílače umístěné u Plzně, Strakonic, Karlových Varů, Ústí nad Labem, Liberce, Hradce Králové, Mnichova Hradiště a Moravských Budějovic, a dále krátkovlnné vysílače u Prahy, Poděbrad, Brna a Litomyšle.
Mezinárodní záležitost
Pamatujete na rozhlas „za totáče“? Cenzura, tresty za šíření zpráv ze „štvavých“ vysílaček ze zahraničí, ale i tajné české rádio Blue Hill
Československý, dnes Český rozhlas hrál v našich dějinách důležitou roli. Co vůbec mohl vysílat za socialismu? Jak to bylo doopravdy?
Protože krátkovlnný rozhlasový signál má specifické šíření, rušení se stalo mezinárodní záležitostí: naše krátkovlnné rušičky rušily vysílání v ruštině určené pro Sovětský svaz a rušičky na Urale zase pro změnu rušily Svobodnou Evropu v češtině. V šedesátých letech navíc přibylo rušení rakouské a západoněmecké televize.
Někdejší novinář, disident a první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier vzpomínal, jak kvůli rušičkám poslouchal vysílání v polštině. Pak si s polskými kolegy z opozice, kteří zase chytali československou verzi, vyměňovali informace: „Takže jsme se ještě zdokonalovali v jazycích. Z našeho pohledu bylo vyhazování milionů korun za rušičky skoro na nic,“ řekl Dienstbier.
V pátek 16. prosince 1988 dopoledne požádal Sovětský svaz Československo, aby vypnulo rušičky namířené na sovětské území s cílem rušit ruské programy Rádia Svoboda, ruské sekce Svobodné Evropy. Co přesně se odehrálo na naší straně, není jasné, každopádně stejná žádost putovala z Prahy do Moskvy a ještě toho dne, v pátek 16. prosince 1988 v 16 hodin, ztichly i uralské rušičky, aby uvolnily poslech programů české redakce Rádia Svobodná Evropa.
Dokudrama scenáristy a režiséra Lubomíra Koníře nás zaveden do jedné hospody před Vánocemi roku 1988, kde si o rušení rozhlasu povídají dva muži. Účinkují Jakub Škrdla a Ondřej Šípek.
O okolnostech ukončení činnosti rušiček i o vzniku této formy boje proti západní propagandě si pak s historikem Liborem Svobodou z Ústavu pro studium totalitních režimů povídá Veronika Kindlová.
Související
-
Rok 1984: O Seifertovi jen stroze. Československá média odbyla udělení Nobelovy ceny pár větami
Dne 11. října 1984 byla ve Stockholmu udělena Nobelova cena za literaturu českému básníku Jaroslavu Seifertovi (1901-1986). Pražský režim reagoval s chladnou zdvořilostí.
-
Srpen a září 1989: Za svobodou přes Prahu. Jak východní Němci utíkali na Západ
Dlouhodobou nespokojenost obyvatel komunisty ovládané NDR, řešila řada z nich snahou vystěhovat se na západ do Spolkové republiky Německo. Legálně i nelegálně.
-
Rok 1990: A má to ještě smysl? StB po sametové revoluci
StB vznikla v roce 1945 jako součást poválečného policejního aparátu – Sboru národní bezpečnosti. Postupně StB ovládli lidé z KSČ, až se nakonec stala nástrojem komunistů.
Starší díly
Nejnovější díly
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
