Rok 1944: Konečně doma! Co znamenala Karpatsko-dukelská operace

11. září 2018
Na slovensko-polských hranicích na karpatsko-dukelskou operaci nezapomněli
0:00
/
0:00

Karpatsko-dukelskou operaci, která začala 8. září 1944, prezentoval komunistický režim jako stěžejní okamžik naší vojenské historie, a 6. říjen, kdy vojáci 1. československého armádního sboru překročili hranice, se slavil jako Den československé lidové armády.

Ofenzíva, která měla pomoci Slovenskému národnímu povstání, ale přes hrdinství sovětských i československých vojáků skončila velkými ztrátami a po potlačení povstání velení Rudé armády útočné operace koncem října ukončilo. Za definitivní závěr operace je považován 15. listopad 1944.

Povstání jako komplikace

Rok 1947: Chtěli prý jen projít. Jak se banderovci pokoušeli probít na Západ

Nejdřív sloužil Anatolij Drozdovič u banderovců, pak se přidal k Rudé armádě. Po válce byl zatčen a odsouzen k 25 letům v gulagu

Jen málo příběhů vzbuzuje tolik emocí, jako pokus členů Ukrajinské povstalecké armády (UPA) probít se po konci druhé světové války z Ukrajiny na Západ.

Původní plány operace, která počítala i s přeběhnutím dvou slovenských divizí na stranu spojenců, byly velmi optimistické, již pátý den po zahájení útoku měli rudoarmějci dosáhnout Prešova. Předčasné vypuknutí povstání ale situaci velmi zkomplikovalo, Němci navíc měli v Karpatech vybudováno několik pásem kvalitních opevnění a na útok byli dobře připraveni.

Sovětské jednotky, a s nimi i Čechoslováci, měly před zahájením ofenzívy jen chabé zprávy o síle nepřítele, což nakonec vedlo k velkým ztrátám. Celou operaci provázely nepříznivé povětrnostní podmínky.

„Zkušení velitelé byli v té době většinou ranění, scházelo opravdu bojem protřelé vedení. Navíc docházelo jídlo a náboje,“ řekl před lety účastník operace, válečný veterán Ondrej Hiadlovský. Problémem byl podle něj i chybějící průzkum: „Mého bratrance, který sloužil u paradesantní brigády, nahnali přímo pod palbu kulometů, protože nikdo neprovedl průzkum oblasti.“

Tisíce mrtvých

Během necelých dvou měsíců padlo u Dukly kolem 20 tisíc vojáků Rudé armády. Ztráty československé jednotky, jež měla v té době 16 tisíc vojáků, pak dosahovaly zhruba 2 tisíc mužů, další tisíce utrpěly zranění.

Němci, kteří využívali výhod hornatého terénu a ze svých postavení, měli útočící jednotky často „jako na střelnici“. Ti přišli za karpatsko-dukelské operace o 11 tisíc mužů. Slovenskými horami se pak českoslovenští, sovětští a také rumunští vojáci probojovávali až do dubna 1945. S karpatsko-dukelskou operací jsou spojena jména českých velitelů Ludvíka Svobody a Karla Klapálka.

V říjnu 1944 vstoupil Dukelským průsmykem na naše území i tehdejší podplukovník František Fanta. Bojoval v první světové válce, ve druhé pak v Polsku, Francii i na východní frontě. Po válce byl v roce 1951 z armády vyřazen a poslední roky života strávil v Nové Vsi u Českých Budějovic. A právě tam nás zavede dokudrama Antonína Pelíška. V režii Olgy Šubrtové účinkují Petr Červinka a Kamila Janovičová.

Co bylo smyslem vojenské operace v Dukelském průsmyku, zjišťoval Dan Mrázek u historika Zdenko Maršálka z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související