Červen 1989: Podepsala přeci i Hanka Zagorová. Co znamenala petice Několik vět?

Několik vět
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Několik vět

Desítky let zdánlivě neotřesitelné mocenské postavení československých komunistů v 80. letech minulého století postupně sláblo. Vlivem změn v Sovětském svazu, událostí v Polsku a v Maďarsku a napětí ve společnosti sílilo i opoziční hnutí doposud představované relativně úzkou a uzavřenou komunitou disidentů.

Ukázaly to i desetitisíce podpisů pod manifestem Několik vět, který byl poprvé publikován 22. června 1989 v ilegálních Lidových novinách.

Manifest jako pokračování Palachova týdne

Rok 1988: Dvacet let poté. „Rušivé akce v Praze“ k výročí srpnové invaze

Petr Placák čte prohlášení na demostraci v roce 1988

„Rušivé akce v Praze“ – pod tímto titulkem psalo Rudé právo 22. srpna 1988 o demonstraci tisícovek obyvatel Československa, kteří si v neděli 21. srpna 1988 připomněli v centru Prahy dvacet let od začátku okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy.

Manifest Několik vět byl pokračováním událostí, které začaly již v lednu 1989 během takzvaného Palachova týdne. Při pokusu položit květiny k pražskému pomníku sv. Václava zadržela policie představitele opozice. V dalších dnech protestovaly na Václavském náměstí desetitisíce lidí, demonstrace brutálně rozháněla policie a byly nasazeny Lidové milice. Mezi zadrženými byl i Václav Havel, který ve vězení zůstal až do května 1989.

Autoři manifestu vyzvali vedení státu k systémovým změnám a k zásadní změně společenského klimatu v zemi. V sedmi bodech pojmenovali základní požadavky, mezi nimiž bylo propuštění politických vězňů, ukončení omezování svobody shromažďování, uznání nezávislých iniciativ, svoboda tisku či respektování oprávněných požadavků věřících občanů. Hlavními organizátory petice byli Václav Havel, Alexandr Vondra a Jiří Křižan.

Protistátní a protisocialistický pamflet

Na podpisových arších k manifestu se objevila nejen jména známých disidentů, ale i podpisy populárních umělců a významných vědců. Komunistický tisk podrážděně reagoval zejména na podpisy umělců, kteří dosud proti režimu otevřeně nevystupovali, například Jiřího Bartošky, Daniely Kolářové, Boleslava Polívky nebo Hany Zagorové.

Celkový počet signatářů se v listopadu 1989 blížil ke čtyřiceti tisícům. Vládními strukturami bylo Několik vět okamžitě po zveřejnění označeno za protistátní a protisocialistický pamflet. Už 30. června 1989 předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa poslalo dálnopis všem vedoucím okresním a krajským tajemníkům.

V něm bylo plné znění petice Několik vět a příkaz k „přijetí potřebných politických opatření k zamezení šíření výzvy a jejímu podepisování naší veřejností“. Za rozšiřování petice a sbírání podpisů se řada lidí dostala před komunistické soudy.

Scénka, která se mohla v létě a na podzim roku 1989 odehrát v souvislosti s peticí Několik vět v leckteré československé rodině, je námětem dokudramatu Podepsala přece i Hanka Zagorová. Autorkou scénáře je Tereza Nováková, v režii Olgy Šubrtové účinkují Taťána Kupcová, Pavel Oubram a Daniela Bambasová. Dokudrama bylo natočeno v českobudějovickém rozhlasovém studiu. Mistr zvuku Michal Kolář.

Co přesně předcházelo vzniku petice Několik vět a kdo všechno se na její přípravě podílel? Jak ji vnímala společnost a jak politická garnitura v Československu? S historikem Liborem Svobodou z Ústavu pro studium totalitních režimů o tom diskutovala Markéta Ševčíková.

0:00
/
0:00
Spustit audio
autor: David Hertl

Související