Rok 1920: Přenesení ostatků Gavrila Principa. Atentátníkovi šlo „jen“ o politickou demonstraci

Jeho čin ale podnítil Rakousko-Uhersko k akci vůči Srbsku, která nakonec vedla k zahájení první světové války. Přinesla milionům lidí nesmírné utrpení a jejím výsledkem byla i jiná mapa Evropy s řadou nových nezávislých států.

„Jen“ 20 let žaláře

Princip, který se narodil nedaleko města Bosansko Grahovo na území dnešní Bosny a Hercegoviny, se v roce 1911 stal členem odbojového hnutí Mladá Bosna tvořeného Srby, Chorvaty a bosenskými muslimy, kteří usilovali o nezávislost Bosny.

Po sarajevském atentátu v červnu 1914 ho okamžitě zadrželi a jako neplnoletý byl odsouzen pouze k 20 letům těžkého žaláře. Odpykával si je v terezínské Malé pevnosti. Princip neměl pevné zdraví a vlhkost, zima, desetikilové okovy, vězeňská strava a tuberkulóza vykonaly své.

Pouta mu byla sňata v roce 1916, kdy se u něho projevily příznaky těžké tuberkulózy, kvůli níž mu později musela být amputována paže. Na tuberkulózu 28. dubna 1918 také zemřel. Pochován byl v neoznačeném hrobě na městském hřbitově v Terezíně. 

V roce 1920 byly však ostatky Gavrila Principa za přítomnosti bývalého vojáka Františka Löbla, který si pamatoval místo pohřbení mladého atentátníka, a podnikatele a sokola Pavla Žaluda exhumovány a převezeny do Sarajeva.

Do terezínské Malé pevnosti, kde byl vězněn nejen Gavrilo Princip, ale i několik dalších účastníků atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, se vypravil redaktor Dan Mrázek. Průvodcem mu byl docent Vojtěch Blodig, náměstek ředitele Památníku Terezín.

Postava Gavrila Principa je vnímána rozporuplně, a to i mezi samotnými Srby: pro jedny je to hrdina národního odboje, na druhou stranu jeho skutek přinesl Srbům obrovské utrpení – v první světové válce jich padlo na dva miliony.