Rok 1918: Jen ho sejmi! Jak to bylo s mariánským sloupem na Staroměstském náměstí

12. září 2018
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem
0:00
/
0:00

Mariánský sloup, jedno z prvních výrazných barokních děl v Praze, vztyčili na Staroměstském náměstí 26. září 1650, vysvěcen byl o dva roky později. Sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla mělo připomínat záchranu Prahy před Švédy v roce 1648, kritici v něm ale viděli památník protireformačního katolicismu.

Sloup vznikl za přispění habsburského císaře Ferdinanda III. jako připomínka úspěšného odražení švédského obléhání, při kterém se vyznamenala řada obyvatel Starého i Nového Města pražského. Nechybělo na něm však alegorické zobrazení vítězství katolické spravedlnosti nad reformačními kacířskými bludy.

Pokusy o odstranění sloupu se vyskytly už v 19. století, osudným se mu stal až vznik Československé republiky. O dlažbu náměstí se pozlacená socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) rozbila v neděli 3. listopadu 1918, zbytek sousoší vydržel jen o málo déle. Za rozbitím sloupu, považovaného i za symbol bělohorské porážky, stál souputník Jaroslava Haška a žižkovský bouřlivák Franta Sauer.

Zůstala jen hlava

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Praha

Mariánský sloup (třetí svého druhu ve střední Evropě) byl přitom důležitým prvkem Staroměstského náměstí i díky šestnáctimetrové výšce. K jeho rozměrům i umístění komponoval začátkem 20. století Ladislav Šaloun svůj pomník Jana Husa, který je nízký a plochý a vytvářel tak protiklad k vysokému a štíhlému sloupu.

Díla se v podstatě vyvažovala i ideologicky. Sousoší, jež se tyčilo na půli cesty mezi zničeným křídlem Staroměstské radnice a domy před Týnským chrámem, navíc sloužilo jako gnómon – stín sloupu se v pravé poledne kryl s pražským poledníkem, dodnes vyznačeným v dlažbě náměstí. Panna Marie stojící na přemoženém drakovi, jejíž hlavu lemovala gloriola tvořená tuctem hvězd, pak shlížela na radnici.

Hlava světice patří k několika zachovalým částem sloupu, které dnes přechovává lapidárium Národního muzea. Existuje i polovina madonina těla a dva otlučení andělé z původní čtveřice, která zdobila spodní část sousoší.

Program „Pryč od Říma“

Likvidace mariánského sloupu byla součástí řady událostí, souvisejících s jistou diskreditací římskokatolické církve v českém politickém životě za habsburské monarchie. Po roce 1918 vedly tyto události k prosazování programu „Pryč od Říma“, který začal zmíněným zničením Mariánského sloupu a vyvrcholil v roce 1920 vznikem Církve československé.

Už v prosinci 1918 vznikla Českobratrská církev evangelická. Úspěch mělo i ateistické hnutí, což se promítlo ve sčítání z roku 1921. Podíl příslušníků římskokatolické církve se v roce 1921 proti roku 1910 snížil z 94,8 procenta na 82 procent, podíl obyvatel bez vyznání vzrostl z 0,1 procenta na 7,2 procenta.

Napětí po roce 1918 vyvrcholilo odchodem papežského nuncia v létě 1925 na protest proti vyvěšení husitského praporu před Pražským hradem.

Dokudrama „Jen ho sejmi!“ scenáristky Veroniky Dvorské natočila režisérka Olga Šubrtová, účinkovali Pavel Oubram a Tomáš Drápela.

Na podrobnosti o stržení této barokní památky se historika Jaroslava Šebka ptal Pavel Hlavatý.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související