Rok 1972: Seznam zakázaných knih aneb „Jen pro vnitřní potřebu“
Co spojuje Akční program KSČ, knížku Stefana Andrese Velký příběh Bible a Paměti Edvarda Beneše? Tyto tři knížky – a s nimi desítky dalších – se na počátku normalizace ocitly na seznamu „zakázaných“.
Možnost svobodně se vyjadřovat a názory svobodně šířit patří k pilířům demokratické společnosti. Jsou-li nedemokratické systémy na něco citlivé, pak na to, že se občané svobodně dostanou k jiným informacím než k těm, které stát rozšiřuje. Byrokratický a autoritativní režim československých komunistů nepatřil k výjimkám.
První vlna vyřazování „nevhodných“ knih z veřejných knihoven proběhla už na počátku padesátých let. Zmizela hlavně díla Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a dalších prvorepublikových politiků, ale třeba i historické práce Josefa Pekaře nebo téměř veškerá literatura o legionářích.
Ideologicky závadní spisovatelé
Další vyřazování „závadových“ publikací nastalo na začátku normalizace, tedy od roku 1969. Seznamy knih, novin a časopisů určených k vyřazení z knihoven připravovalo tehdy s největší pravděpodobností ministerstvo kultury na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ.
Byla vydána Směrnice o zvláštních fondech tiskovin v knihovnách jednotné soustavy, na kterou navazoval seznam 142 autorů, u kterých bylo zakázáno celé dílo, a u dalších 160 autorů byl uveden zákaz vybraných děl. Seznam byl tajný, obdrželi jej pouze krajští a okresní komisaři, kteří svolávali vedoucí jednotlivých knihoven a seznam zakázané literatury jim diktovali.
V případě pochybností o spolehlivosti konkrétních knihovníků vznikla zvláštní komise vyslaná z krajského města do místních knihoven k vyřazení knih ze seznamu. Přes velké utajení se podařilo dostat seznam do zahraničí a v listopadu 1973 jej publikoval římský časopis Listy.
Dohledem nad „nezávadností“ normalizační literatury byl mezi jinými pověřen Miroslav Müller, od roku 1972 vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ. A právě do jeho kanceláře se přeneseme prostřednictvím dokudramatu Lukáše Csicselyho. Za Miroslavem Müllerem přichází jeho podřízený s aktualizovaným seznamem ideologicky závadných spisovatelů… V režii Simony Nyitrayové účinkují David Viktora a Robert Finta.
Kdo přesně byl Miroslav Müller, na co všechno měl v průběhu 70. a 80. let vliv, jak hodnotná byla jeho vlastní literární tvorba a jak to bylo s jeho seznamem zakázaných autorů? O tom si s historikem Liborem Svobodou povídala Veronika Kindlová.
Související
-
Jak cenzura řádila v rozhlasovém vysílání
Dne 20. dubna je Mezinárodní den svobody tisku. Veronika Kindlová při té příležitosti prošla archiv Českého rozhlasu a našla pořady, v kterých za socialismu řádila cenzura.
-
Rok 1951: Za čáru třeba i vlakem. Příběh Vlaku svobody, který v roce 1951 prorazil železnou oponu
V úterý 11. září 1951 odpoledne se na cestu z Chebu do Aše vydal osobní vlak 3717. Pro většinu cestujících mělo jít o běžnou cestu. Jenže úplně obyčejná cesta to nebyla.
-
Rok 1976: Stavíme paneláky
Někteří jim říkali „králíkárny“ pro jejich vzhled a uniformitu, která často značně měnila ráz celých měst. Jiní si je pochvalovali jako levné a ve své době moderní bydlení.
Starší díly
Nejnovější díly
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka