Rok 1975: Umírá Antonín Novotný. Jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí
Ve středu 29. ledna 1975 si mohli čtenáři Rudého práva přečíst na titulní stránce kratičkou zprávu s titulkem „Zemřel soudruh Antonín Novotný“. Řada z nich byla možná překvapena – po mnoha letech to pro ně byla první informace o tom, že bývalý československý prezident „ještě“ žil.
Na jaře 1968 se s Novotným opatrně se reformující KSČ rozešla, po srpnu 1968 se k němu nehlásila, na vrácení členství v KSČ si musel počkat – ale ani potom mu nebyl umožněn návrat do politiky.
Kdo nahradí Zápotockého?
Novotný pocházel z rodiny zedníka z Letňan u Prahy, kde se 10. prosince 1904 narodil. Do KSČ vstoupil záhy po jejím vzniku v roce 1921. Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Krátce po válce se stal členem Ústředního výboru KSČ a od roku 1953, po smrti Klementa Gottwalda a volbě Antonína Zápotockého prezidentem, jeho prvním tajemníkem.
Měl podíl na nezákonnostech a zvůli 50. let, zejména na likvidaci takzvaného protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Podle pozdějšího vyjádření tehdejšího ministra vnitra Rudolfa Baráka „Novotný procesům přímo fandil“.
Odpověď na otázku, kdo nahradí Antonína Zápotockého (zemřel v listopadu 1957), byla pro mnohé poměrně jednoduchá: všeobecně se předpokládalo, že bude zvolen předseda vlády Viliam Široký, jeden z hlavních strůjců bolševického teroru v Československu. Nakonec vše bylo jinak, 19. listopadu 1957 byl šestým československým prezidentem zvolen tehdejší šéf komunistů Antonín Novotný.
„Sorry, Tony!“
Přání, aby se Novotný stal hlavou státu, prý vyslovil sám sovětský vůdce Nikita Chruščov. V roce 1960 byla z Novotného popudu přijata ústava vyhlašující socialismus a měnící název státu na Československá socialistická republika. Vzápětí se však země začala potýkat s ekonomickými problémy.
„Krásný Tony“ Antonín Novotný byl opravdu lidovým prezidentem, za Husáka ale lidem chyběl
„Prokristapána, soudruzi, dyť už nám vylezla jedna kráva na pomalu dvacet tisíc korun!“ rozhořčoval se v prosinci 1957 prezident Antonín Novotný v Plzni nad příliš drahou výstavbou kravínů. Dvouhodinový záznam si nezadá s populárním projevem Miloše Jakeše v Červeném Hrádku.
Novotný také příliš nebránil procesu liberalizace v kulturní i ekonomické sféře, která předznamenala takzvané pražské jaro 1968. Pod tlakem veřejné kritiky abdikoval 22. března 1968. Do strany byl znovu přijat tajně v květnu 1971. Počátkem sedmdesátých let se objevily odznaky s nápisy „Sorry, Tony!“, jimiž chtěli někteří mladí lidé vyjádřit přesvědčení, že ve srovnání s Husákovou normalizací nebyla Novotného éra zase až tak špatná.
Jako soukromá osoba Novotný v posledních letech svého života prý po hospodách prohlašoval: „Vidíte, já vám ty ruský tanky nezavolal.“ Bývalý „nejhezčí prezident světa“ (Novotný se jím stal v 60. letech v anketě časopisu Stern) údajně do posledních let svého života čekal na rehabilitaci od Sovětského svazu, jemuž téměř celý svůj život oddaně sloužil.
Zemřel na srdeční infarkt 28. ledna 1975 a jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí. Historikové připomínají, že Novotný byl jediným československým prezidentem, který netrpěl závažnými zdravotními problémy, ovlivňujícími výkon prezidentského úřadu.
Dokudrama scenáristy Eduarda Burgeta nás zavede do konce 70. let. Antonín Novotný je už několik let po smrti a hostem ve studiu Československého rozhlasu je spoluautor Novotného pamětí, novinář a spisovatel Rudolf Černý. Účinkují David Viktora, Tomáš Jirman a Josef Kaluža. Režie Simona Nyitrayová. Dokudrama bylo natočeno v Českém rozhlasu Ostrava, mistr zvuku Marek Hoblík.
O závěr života někdejšího vrcholného komunistického politika se pak redaktor Dan Mrázek zajímal na místě jeho posledního odpočinku – na pražském malvazinském hřbitově.
Související
-
Rok 1973: Píseň jako politikum. Jak to bylo s Festivalem politické písně Sokolov
S pádem komunistického režimu v podstatě zmizela z české hudební scény „angažovaná píseň“. Jejím symbolem byla po šestnáct let kytara zakončená sevřenou pěstí.
-
Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý
„Po tolika letech je zase jednou zima, ale ve společnosti třicet let úspěšně spějící ke komunismu se všichni tváří, že jde o katastrofu,“ poznamenal si Jan Zábrana.
-
Rok 1976: Vítejte doma, kapitáne. Návrat agenta Minaříka
Když 28. 1. 1976 oznámil československý tisk návrat pracovníka Svobodné Evropy a den poté se navrátilec představil jako kapitán Minařík, málokdo věděl, že to je jinak.
Starší díly
Nejnovější díly
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
