Politická dynastie Mlynářovi: novinář Budín, reformní komunista Zdeněk a vnuk Vladimír v PPF
Panovnické rody, jejichž příslušníci vládli dlouhá desetiletí nebo staletí, se nejednou proměnily v politické dynastie. Panovníků ubývá, ale rodin, které po generace zasahují do politiky a veřejného života, je stále dost. Jaké jsou moderní politické dynastie? Představíme rodinu, kterou asi nejvíc proslavila dvě jména: Zdeněk a Vladimír Mlynářovi.
Kořeny „politické dynastie“ Mlynářových jsou zasuty v minulosti. Začít můžeme od dědečka Vladimíra Mlynáře Stanislava Budína (1903–1979). Pozdější levicový novinář byl ve 30. letech dva roky šéfredaktorem Rudého práva, pro údajnou „pravicovou úchylku“ byl ale práce zbaven a vyloučen z Komunistické strany Československa.
Čtěte také
Druhou světovou válku prožila rodina v USA a po ní se vrátila do Československa. Budín už do KSČ přijat nebyl, v 50. a 60. letech se živil jako publicista. V roce 1968 byl několik měsíců šéfredaktorem tehdy velmi progresivního a respektovaného týdeníku Reportér.
Následně byl Reportér komunistickou stranou pod vedením Gustáva Husáka na jaře 1969 zakázán. Budín po vyhazovu žil na penzi, sepisoval paměti a byl jedním ze signatářů Charty 77.
Rita a Zdeněk
Budínova dcera Rita (1931–1993) přednášela politickou ekonomii a v akademických kruzích se seznámila se svým prvním manželem Zdeňkem Mlynářem (1930–1997).
Tento právník a politolog pracoval od 60. let na koncepci reforem československého politického systému. Vrcholem jeho kariéry byl v roce 1968 post tajemníka Ústředního výboru KSČ.
Čtěte také
Bez ohledu na levicové postoje prakticky všech členů rodiny nebyli pro husákovské vedení KSČ dostatečně spolehlivými.
Rita (Mlynářová, později Klímová) se živila jako překladatelka a tlumočnice pod cizími jmény, Zdeněk Mlynář pracoval zpočátku v Národním muzeu a po podpisu Charty 77 odešel do Rakouska, kde se mohl po určité době vrátit k práci politologa a vysokoškolského pedagoga.
V manželství Zdeňka a Rity Mlynářových se narodily dvě děti: dnešní historička umění Milena Bartlová (1958) a novinář, politik a ředitel komunikace ve vlivné společnosti PPF Vladimír Mlynář (1966).
Právě Vladimír Mlynář přiblíží v pořadu Politické dynastie pohnuté osudy členů této rodiny na pozadí složitého 20. století.
Vladimír Mlynář
Vladimír Mlynář pracoval do roku 1989 jako topič v nemocnici a spolupracoval s nezávislými Lidovými novinami. Zásadní politické změny v listopadu 1989 mu umožnily stáž v USA a následně od srpna 1991 práci v týdeníku Respekt.
Od prosince 1997 působil v nejvyšší politice nejprve jako ministr ve vládě premiéra Josefa Tošovského, později ve vládě Vladimíra Špidly. Po odchodu z vrcholné politiky pracoval ve společnosti Telefónica O2 a ve skupině PPF, z níž ke konci loňského roku odešel.
„Odnesl jsem si z rodiny intelektuální skepsi k ideologiím,“ zdůrazňuje pro Český rozhlas Plus.
„Rodina tím, že propadala komunistickému mámení v různých podobách a následnému vystřízlivění, si vybudovala jistou ostražitost. Vnímám to tak, že je třeba dát si pozor na ideologie, které se tváří, že odpovídají na všechny otázky na světě a všemu rozumí, pozor na jakýkoli fanatismus. Důležité je pochybovat,“ říká Mlynář o rodinné výchově v 70. a 80. letech.
Příběh rodiny Mlynářových přiblíží v pořadu Politické dynastie historik Petr Zídek.
Související
-
Září 1968 a každodennost nenormální normalizace. Rozpadá se svaz mládeže a začíná cenzura
Okupační vojska se ještě nestáhla z měst a začíná září. Poodsuňme primárně politické události a povšimněme si těch „každodenních“.
-
Inspiraci a národní hrdost hledejme v době před 21. srpnem 1968. Já to zažila, říká Rakušanová
Podle průzkumů CVVM vnímají Češi srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy jako horší událost než obě světové války nebo politické procesy v 50. letech. Speciál Jana Burdy.
-
Bývalí komunisté a Charta 77? Byli jsme rádi, že konečně dělají něco dobrého, vzpomíná farář Rejchrt
„Výtky, že věřící jsou fíkový list pro záměr bývalých komunistů dostat se znovu k moci, zaznívaly hlavně později. Když se hledala zdůvodnění, proč mít od Charty odstup.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.