Politická dynastie Mlynářovi: novinář Budín, reformní komunista Zdeněk a vnuk Vladimír v PPF

9. listopad 2024

Panovnické rody, jejichž příslušníci vládli dlouhá desetiletí nebo staletí, se nejednou proměnily v politické dynastie. Panovníků ubývá, ale rodin, které po generace zasahují do politiky a veřejného života, je stále dost. Jaké jsou moderní politické dynastie? Představíme rodinu, kterou asi nejvíc proslavila dvě jména: Zdeněk a Vladimír Mlynářovi.

Kořeny „politické dynastie“ Mlynářových jsou zasuty v minulosti. Začít můžeme od dědečka Vladimíra Mlynáře Stanislava Budína (1903–1979). Pozdější levicový novinář byl ve 30. letech dva roky šéfredaktorem Rudého práva, pro údajnou „pravicovou úchylku“ byl ale práce zbaven a vyloučen z Komunistické strany Československa.

Čtěte také

Druhou světovou válku prožila rodina v USA a po ní se vrátila do Československa. Budín už do KSČ přijat nebyl, v 50. a 60. letech se živil jako publicista. V roce 1968 byl několik měsíců šéfredaktorem tehdy velmi progresivního a respektovaného týdeníku Reportér.

Následně byl Reportér komunistickou stranou pod vedením Gustáva Husáka na jaře 1969 zakázán. Budín po vyhazovu žil na penzi, sepisoval paměti a byl jedním ze signatářů Charty 77.

Rita a Zdeněk

Budínova dcera Rita (1931–1993) přednášela politickou ekonomii a v akademických kruzích se seznámila se svým prvním manželem Zdeňkem Mlynářem (1930–1997).

Tento právník a politolog pracoval od 60. let na koncepci reforem československého politického systému. Vrcholem jeho kariéry byl v roce 1968 post tajemníka Ústředního výboru KSČ.

Čtěte také

Bez ohledu na levicové postoje prakticky všech členů rodiny nebyli pro husákovské vedení KSČ dostatečně spolehlivými.

Rita (Mlynářová, později Klímová) se živila jako překladatelka a tlumočnice pod cizími jmény, Zdeněk Mlynář pracoval zpočátku v Národním muzeu a po podpisu Charty 77 odešel do Rakouska, kde se mohl po určité době vrátit k práci politologa a vysokoškolského pedagoga.

V manželství Zdeňka a Rity Mlynářových se narodily dvě děti: dnešní historička umění Milena Bartlová (1958) a novinář, politik a ředitel komunikace ve vlivné společnosti PPF Vladimír Mlynář (1966).

Právě Vladimír Mlynář přiblíží v pořadu Politické dynastie pohnuté osudy členů této rodiny na pozadí složitého 20. století.

Rok 1977: zleva Markéta Hejná, Jiří Dienstbier, Karol Sidon, Olga Havlová, Petr Kabeš, Jiří Gruša, Pavel Landovský, Pavel Kohout, Jelena Mašínová, Zdeněk Mlynář, Jan Moravec, Daňa Horáková, Karel Havlíček. Dole Helena Klímová, Zdeněk Urbánek, Karel Trinke

Vladimír Mlynář

Vladimír Mlynář pracoval do roku 1989 jako topič v nemocnici a spolupracoval s nezávislými Lidovými novinami. Zásadní politické změny v listopadu 1989 mu umožnily stáž v USA a následně od srpna 1991 práci v týdeníku Respekt.

Od prosince 1997 působil v nejvyšší politice nejprve jako ministr ve vládě premiéra Josefa Tošovského, později ve vládě Vladimíra Špidly. Po odchodu z vrcholné politiky pracoval ve společnosti Telefónica O2 a ve skupině PPF, z níž ke konci loňského roku odešel.

Vladimír Mlynář s Alexandrem Vondrou (na snímku z května 2024)

„Odnesl jsem si z rodiny intelektuální skepsi k ideologiím,“ zdůrazňuje pro Český rozhlas Plus.

Rodina tím, že propadala komunistickému mámení v různých podobách a následnému vystřízlivění, si vybudovala jistou ostražitost. Vnímám to tak, že je třeba dát si pozor na ideologie, které se tváří, že odpovídají na všechny otázky na světě a všemu rozumí, pozor na jakýkoli fanatismus. Důležité je pochybovat,“ říká Mlynář o rodinné výchově v 70. a 80. letech.

Příběh rodiny Mlynářových přiblíží v pořadu Politické dynastie historik Petr Zídek.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související