Neuvěřitelná Rita Klímová. Seznámila Havla s Klausem, Gorbačovovi kupovala boty a podepsala Chartu

„Ona nám v osmdesátých letech, kdy se ve světových médiích objevilo jméno Gorbačov, vyprávěla: Miška? To byl spolubydlící mého manžela Zdeňka Mlynáře na kolejích v Moskvě! Já jsem byla jediná Češka, která znala číslo jeho bot a košile. V Rusku nebylo v té době vůbec nic. A vždycky, když přijel Mlynář na letní prázdniny, museli jsme mu nakoupit oblečení i pro Mišku,“ vzpomíná bývalý prezident Václav Klaus.

Čtěte také

Bývalí komunisté a Charta 77? Byli jsme rádi, že konečně dělají něco dobrého, vzpomíná farář Rejchrt

Mluvčí Charty 77 v roce 1989 a pozdější ministr a vicepremiér Alexandr Vondra připomíná její mimořádné komunikační schopnosti:

„Jakmile se začaly konat tiskové konference, plnila Rita Klímová zásadní roli. Díky její skvělé angličtině se svět mohl dozvědět, co si Václav Havel a jiní lidé okolo něj myslí, jak uvažují, co plánují.“

Rita Klímová opravdu zprostředkovávala první kontakty mezi disidenty a západními médii. Měla přitom východní kořeny a světlo světa spatřila v roce 1931 v Rumunsku.

Z Rudého práva do USA

Její otec Stanislav Budín pocházel z početné židovské rodiny na Ukrajině. Přes tehdy polský Lvov se dostal do Československa, kde vystudoval České vysoké učení technické a vstoupil do komunistické strany. Angažoval se v Komsomolu a nějakou dobu byl načas šéfredaktorem Rudého práva. Jeho manželka Hana měla rodiče v rumunských Jasech, historickém hlavním městě Moldavského knížectví. A tam také odjela porodit prvorozenou a jedinou dceru.

Čtěte také

Pražské jaro Američany nezajímalo, CIA spíš měla v hledáčku dodávky československých zbraní do Vietnamu, připouští historik Tůma

Jenže v Československu se pak mladé komunistické rodině přestalo dařit. Tatínek Stanislav Budín se snažil spolustraníky přesvědčit, že by se proti hrozbě německého nacismu měly spojit všechny demokraticky zvolené parlamentní strany a vytvořit jednotnou protifašistickou frontu. To bylo ale v rozporu s tím, co v té době prosazovalo moskevské vedení Kominterny Josifa Stalina, sdružující všechny komunistické strany.

A protože v té době nesouhlasit se stalinským vedením bylo v rámci komunistického hnutí obrazně řečeno smrtelným hříchem, ztratil Stanislav Budín v roce 1936 práci šéfredaktora Rudého práva. A nejen to, byl vyloučený z Komunistické strany Československa.

Rodina se nějakou protloukala nějakou dobu všelijak. Těsně před příchodem nacistů emigrovali Budínovi do Spojených států, aby jako židovská rodina nečelili perzekuci. Mladá Rita tak strávila část dětství a mládí v Americe.

Komunismus budovala i bourala

Po návratu do Prahy vystudovala Rita Klímová britské gymnázium. Dostala se na Vysokou školu ekonomickou. Ale před nástupem se sama dobrovolně přihlásila do výroby.

Čtěte také

Zločinná devadesátá. Jak se žilo v době, kdy se společnost učila, co se může a co už je za hranou

V době po komunistickém převratu v roce 1948 byla taková jednoroční praxe skoro pravidlem pro nastupující generaci mladých budovatelů. Rita Klímová pak byla dvě desítky let aktivní členkou komunistické strany, v padesátých a šedesátých letech vysokoškolskou učitelkou. V roce 1968 se připojila k reformnímu křídlu KSČ.

To ji začátkem sedmdesátých let po nástupu normalizace připravilo o členství ve straně a o práci. Když pak v roce vznikal dokument Charta 77, podepsala ho a stala se disidentkou.

V roce 1989 byla první mluvčí Občanského fóra. A tam také přivedla Václava Klause. Člověka, který sice mezi jádro českého disentu okolo Václava Havla nepatřil, ale kterého znala z bytových seminářů. Svým způsobem tak přivedla koncem osmdesátých let na scénu člověka, který pak ovlivnil dění v Česku v devadesátých letech a byl dvakrát zvolený českým prezidentem.

V pořadu Téma Plus Víta Pohanky uslyšíte osobní vzpomínky Václava Klause a Alexandra Vondry, dvou českých politických osobností, kteří se s touto výjimečnou ženou blízce poznali.