První poslankyní byla už v roce 1912 Božena Viková-Kunětická. Tehdy ještě ženy neměly ani volební právo
Zavedení hlasovacího práva pro ženy v masarykovském Československu znamenalo také vstup žen do sněmovny a senátu. Právo volit a být voleny umožňuje českým, potažmo československým ženám zákon od roku 1920. České a moravské ženy se k volebním urnám vydaly už o rok dřív, kdy se jako voličky i kandidátky mohly zúčastnit komunálních voleb. Ženy jako poslankyně zasedaly v revolučním Národním shromáždění už v roce 1918.
Čtěte také
Ženy se v politice angažovaly už dříve, přestože volit nesměly. Velké strany mívaly své ženské sekce, kde se sdružovaly členky stran, debatovaly, pořádaly akce a veřejné přednášky.
Z takového prostředí vzešla i první česká poslankyně Božena Viková-Kunětická, která v roce 1912 kandidovala za mladočechy, respektive za Národní stranu svobodomyslnou.
Ženy sice volit nesměly, ale zákon nikde výslovně neuváděl, že nesmějí být voleny. Vikové-Kunětické ale české místodržitelství zabránilo ve výkonu mandátu.
Ministryni meziválečná země neměla
Po vzniku Československa zasedlo několik žen v nově ustaveném revolučním Národním shromáždění.
Ony a jejich mužští kolegové byli kooptováni, ne voleni. Ostatně nebyl dosud v platnosti volební zákon, který byl schválený až v roce 1920 a jeho součástí bylo i volební právo žen.
Čtěte také
V prvním zvoleném parlamentu, respektive 300členné dolní komoře (sněmovně) zasedlo 15 žen, v horní komoře (Senátu) byly tři. Ten měl 150 křesel. Tehdy to byl skutečně pokrok.
Počty poslankyň zůstávaly po celou dobu první republiky zhruba stejné. Nejvíc jich bylo v období 1929 až 1935: dohromady 20 senátorek a poslankyň. Ženy tedy obsadily 4,5 procenta mandátů.
Dál už ale meziválečné Československo nešlo. Ministryni ani náměstkyni ministra nemělo, ačkoliv v jiných zemích se už první ženy v podobných funkcích objevovaly.
Víc si o našich prvních poslankyních a senátorkách poslechněte v pořadu Téma Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
