Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy
Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.
Pro předválečnou dobu byl typický stereotyp moderní, emancipující se dívky, která je pohledná, nezávislá a vtipná; a muži se musí dost snažit, aby ji zaujali. S protektorátem přišel nacistický vzor – žena-matka, která štěstí nalézá pouze ve starosti o rodinu a domácnost.
Zcela nový obraz přinesl nástup komunistické diktatury v roce 1948. Souvisel s marxistickým požadavkem na rovnoprávnost žen vycházející z ekonomické nezávislosti a také s pokusy rozbít tradiční rodinu, a její funkce převést na stát.
Žena je proto zobrazována v první řadě jako pracující, nikoli jako matka. Objevují se fotografie žen v pracovních kombinézách, v továrně, na traktoru. To, co určuje kvalitu ženy, je její vztah k práci a tím pádem k budování socialistické společnosti. Její mateřství je marginalizováno pouze na biologickou stránku, o výchovu, stejně jako o domácnost se má postarat stát.
Tato nová žena se pochopitelně nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek. Zdobí ji nadšení a pracovní úspěchy. A montérky. Slušivé a elegantní šaty dostávají punc buržoazního přežitku.
Zpátky k plotně. Ale až po práci
Tento progresivní typ se kolem poloviny padesátých let začal vytrácet. Ukázalo se, že komunistický režim není schopen zajistit nejen dostatek míst v jeslích a školkách, ale ani služby, které by ulehčovaly starost o domácnost. K tomu se připojila i špatná ekonomická situace.
Čtěte také
Jak vysvětluje historička Denisa Nečasová, režim proto musel ubrat ze svého emancipačního étosu a obrátit pozornost žen znovu k domácnosti. Pěkné oblečení a starost o zevnějšek také přestal být nežádoucí. Z médií i film mizely ženy v montérkách.
Jedním z důvodů byl podle historičky Konstantiny Hlaváčkové i fakt, že dělnické ženy si chtěly užít zlepšení svého společenského postavení a chtěly se proto také lépe oblékat. Ty, v jejichž jméně byly ženy nuceny vzdávat se rukaviček, klobouků a líčení, náhle také chtěly, aby jim to slušelo.
Tento vývoj se odrazil i v kinematografii. Zatímco ve filmu z přelomu 40. a 50. let vystupují ženy, které samostatně řeší pracovní potíže a soupeří s muži, od druhé poloviny padesátých let se objevují takové, jejichž hlavní starostí je rodina a které poslouchají své otce a muže.
Ovšem nešlo o návrat ke starému modelu ženy v domácnosti. Domácí i pracovní povinnosti měla žena zvládat zároveň.
Od sedmikrásky k manželce soudruha tajemníka
S výjimkou epizody konce 60. let, kdy se setkáváme s kritikou postavení žen, tento stereotyp přežil následující desetiletí. I ze Svazu žen se totiž na konci 60. let ozývaly hlasy, že ženy dostávají za tutéž práci poloviční plat, že jsou jim kladeny překážky při získávání vedoucích pracovních pozic a že kromě pracovních povinností na nich leží celá domácnost.
Tehdy vzniklo i několik filmů, ve kterých je obraz ženy docela jiný než dosud. V první řadě jsou to Sedmikrásky Věry Chytilové, kde hlavní hrdinky vůbec nedbají na konvence. Do jisté míry jsou kritikou i Lásky jedné plavovlásky.
Spolu s nastolením husákovského režimu po roce 1969 byly kritické hlasy umlčeny. Popkulturní prostor opanovaly pasivní ženy a dívky, které jsou stafáží aktivním mužům. Jak upozorňuje historik Jakub Machek, například oblíbené televizní seriály ze 70. a 80. let se jimi jenom hemží.
Čtěte také
Ženy tu hrají druhé housle, jsou jen dcerami a ženami, popřípadě sekretářkami hlavních hrdinů: stranických tajemníků, předsedů národních výborů, ředitelů továren. Často vůbec nevíme, jestli a jaké mají tyto ženy zaměstnání. Nikdy se nevyjadřují k politickým nebo pracovním věcem. Pokud už o něčem hovoří, tak jen o rodinných nebo vztahových záležitostech. Objeví-li se přece jen žena, která dělá kariéru nebo má nějakou důležitější práci, zpravidla nemá rodinu.
Více si poslechněte v audiozáznamu Tématu Plus, vysíláme v repríze z března 2022.
Související
-
Nejsme „ženy, co nenávidí muže“. Z feminismu dělal nadávku už Škvorecký, říká šéfredaktorka Heroine
Potřebujeme víc žen v politice? A jak má vypadat skutečné „čtení pro ženy“? Hostem Lucie Výborné je publicistka a šéfredaktorka Heroine.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
