Rozděleni svobodou: Předmanželský feminismus

V dokumentu Předmanželský feminismus se „bílý a převážně heterosexuální muž“ snaží za pomoci dvou žen – své snoubenky a své nejlepší kamarádky – zjistit, jak žít společně a nemyslet jen ve stereotypech.

Čtěte také

Feminismus stále chápeme jako sprosté slovo, říká Jana Smiggels Kavková

Na počátku natáčení stála jednoduchá úvaha autora pořadu Vladimíra Marečka: „Aby mé budoucí manželství vydrželo, měl bych poznat a pochopit potřeby své snoubenky.“ Před společným nedělním obědem proto on i jeho snoubenka Zuzana začali mluvit nejen o budoucnosti, ale i o tom, jestli je Vladimír správný feminista. A pokud ne, jestli by jím být měl.

Oba dva ale museli konstatovat, že vlastně neví, za co dnešní feministky bojují, ani kdo jsou. „Samozřejmě, že jsem ráda, že můžu volit, že mám práva a povinnosti, ale to už je dané naší společností. Ano, i zásluhou feminismu, ale za co se pere moderní feminismus? Že ženy mohou být jeřábnice? Samozřejmě, že ano, tak proč za to ještě bojují?“

Feminismus je sprosté slovo

Vhled do běžného každodenního života normální české feministky přinesla Nikol Patíková – spisovatelka, novinářka a v neposlední řadě také matka.

„Pro mě feminismus znamená svobodu v rozhodování o mém vlastním životě. Nechci, aby byl pořád vnímán jenom jako nějaké vymezování vůči mužskému světu. Spíš aby se zaměřoval sám do sebe. Naopak mám bohužel pocit, že muži se vymezují proti feministkám, protože feminismus jako by najednou byl sprosté slovo.

Čtěte také

Radikální představa sociální spravedlnosti a rovnosti, říká o feminismu psycholožka Laura Brown

Radikální bojovnice a prasáci týdne

Debata u společného oběda se s průběhem natáčení proměnila ve sledování feministického satirického pořadu Branky-body-kokoti. Jedna z jeho autorek a scenáristek – Radka Wallerová – přinesla Vladimírovi a Zuzaně svůj pohled na feminismus a na to, za co podle ní bojuje.

„Chtěla bych, aby měli muži i ženy stejné šance a stejné možnosti, ať už se to týká volby povolání, vyjednávání o platech nebo péče o dítě. Jsou například muži, kteří chtějí pečovat o dítě. Chtěla bych tedy, aby zaměstnavatel neřekl chlapovi, kterej chce jít na rodičák: ‚Ty ses úplně zbláznil, to je přece holčičí věc,‘“ prozradila a dodává: „Ano, samozřejmě existují i různé radikální proudy feminismu, ale za ty já nemluvím.“

Česká společnost feminismus potřebuje

„Budeme mít spokojenější společnost, kde pro všechny své členy a členky bude představovat pozitivnější prostředí pro život i rozvoj,“ hodnotí předpokládaný přínos feminismu socioložka Kateřina Kňapová. Podle ní se u nás stále v mnoha oblastech projevuje nerovné postavení mužů a žen.

Kateřina Kňapová|foto:Martina Pavloušková

„Je to vidět v politice, byznysu. Projeví se to ve způsobu, jak se společnost zabývá sexuálním obtěžováním a násilím, jak oceňuje péči, jak jsou muži a ženy nerovně odměňováni.  Nemáme z tohoto hlediska hotovo.“

Feminismus je podle Kňapové často jen nálepka a společenská diskuze řeší v krátkodobých bouřích povrchní epizody, například zařazení jedné básničky do slabikáře, ale nezaznívá v ní dlouhodobě důkladný zájem o zásadní témata, jako je třeba nerovné odměňování.

Důležitá je pluralita                                                    

Jako hrozbu vnímají feminismus zejména muži, kteří se obávají větší konkurence. Zároveň lidé, kteří trvají na jediném tradičním modelu rozdělení rolí například v rodině, se mohou obávat, že jimi preferovaný model zlikviduje a nahradí model jiný. Obava je to podle Kňapové lichá a podstatná je svoboda a pluralita.

„Ta může být velmi různorodá. Můžeme mít dívky na vysokých podpatcích, co se krásně oblékají, záleží jim na vzhledu a stanou se například modelkami a zároveň jsou dívky, co lezou po stromech, střílí z kuličkovky a půjdou třeba do armády. Ale nemyslím si, že by byly méně ženami. Svůj gender bychom měli prožívat svobodně.“