Kapitán Tůma, major Kalaš, kapitán Exner aneb Křivolaké cesty československých kriminálek

V socialistickém Československu ovšem filmové a televizní detektivky neměly vždycky na růžích ustláno. Leckdy byly více nositelem ideologie než příběhem s napínavou zápletkou.

Čtěte také

Mladé generaci nějaké normalizační seriály už opravdu nic moc neříkají, myslí si historik

V našem prostředí byly první detektivky natočeny už v roce 1912. Ve 30. letech byly zfilmovány i některé detektivní romány od českých zakladatelů žánru Emila Vachka a Eduarda Fikera, podle jejich knih se točilo především po válce. Možná znáte Vraždu v Ostrovní ulici podle Vachkovy předlohy z roku 1933 nebo Fikerův Třináctý revír z roku 1946.

Komunisti detektivky považovali za brak

Jenže pak vzala otěže Československa do rukou komunistická strana, která podle marxisticko-leninského kadlubu formovala všechno. Včetně kultury. Detektivní příběhy, jak v pořadu Téma Plus podotýká filmový historik Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů, byly zařazeny mezi brakovou úpadkovou kulturu, která není pro nového socialistického člověka vhodná.

Čtěte také

Agatha Christie? Nadčasové detektivky, ale i neobvykle peprné narážky na Hitlera

Místo nich nastoupily filmy bdělosti a ostražitosti, ve kterých diverzanti a agenti ze Západu chtějí škodit budování komunismu – ovšem bdělí občané jejich rejdům zatrhnou tipec.

Bezpečnostním složkám se ale moc nelíbilo, že filmy ukazují, jak civilní obyvatelstvo zasahuje do řešení toho, co má řešit policie, a proto se do podobných filmů začali dostávat příslušníci Veřejné bezpečnosti. Stále ale šlo o filmy plné mnohdy těžko stravitelné ideologie s šablonovitými zápletkami.

Smrt v sedle 

Přelom 50. a 60. let byl zlom také ve tvorbě detektivních a kriminálních příběhů. Jednak se o to zasloužil první filmový festival v Banské Bystrici v roce 1959, kde oficiální místa zkritizovala dosavadní filmovou tvorbu.

Čtěte také

30 případů majora Zemana? Dobré filmové řemeslo se bohužel dostalo do vleku lží, připomíná historik Michal Stehlík

A zároveň na tom jistou zásluhu měl film Smrt v sedle z roku 1958 režiséra Jindřicha Poláka. Film původně určený pro mládež z prostředí hřebčína, měl údajně zesměšňovat westerny a oblibu rodokapsů, ale vyzníval naopak romanticky, především v něm byla opravdu napínavá detektivní zápletka.

Oficiální místa film nejprve kritizovala jako povrchní a poplatný západním vzorům, ohromný zájem diváků a plnící se pokladny ale strážce ideové čistoty obměkčila. Cesto ke klasickým detektivkám s kapitánem Tůmou, majorem Kalašem, případně kapitánem Exnerem a dalšími, na které rádi koukáme dodnes, byla otevřená.

Podobný vývoj měly detektivní příběhy v Československé televizi, která začala vysílat v roce 1953. Jak uvádí historik Milan Kruml z České televize, také tady se zprvu detektivky považovaly za představitelky buržoazní kultury. Ovšem záhy se s nimi začalo experimentovat.

Detektivky živě

Tehdy se všechno vysílalo živě, včetně detektivek. Bylo nutné tedy hrát jednoduché příběhy nenáročné na scénu. Zároveň byla detektivka jakousi hrou s divákem. Těsně před vyřešením případu se děj přerušil, ve studiu proběhla krátká diskuse o tom, kdo by mohl být pachatel, a až teprve potom se diváci dozvěděli, kdo to je.

Čtěte také

Seriál Major Zeman je klasickým příkladem socialistické propagandy. A je tady dodnes, říká historik

Detektivky natáčené na záznam – a to jak adaptace, tak i ty původní psané přímo pro televizi –, přišly o něco později. Podle Milana Krumla začal jejich zlatý věk zhruba v polovině 60. let. Tehdy se například začaly natáčet první detektivní příběhy podle Hany Proškové s policistou Vašátkem a malířem Horácem, které se natáčejí dodnes.

Mnohem více se o detektivkách v komunistickém Československu můžete dozvědět v dalším Tématu Plus s Veronikou Kindlovou.