Devadesátky: Náš jediný metr byl peoplemetr. Televize slibovala ukázat vše, po čem divák jen zatouží
Televizní zábava 90. let byla hlavně otevřená – jednak světu a konečně bez cenzury, a také svět vstoupil do televize. Diváci očekávali novinky – a ty jim rozhodně nikdo neupřel. Když pak do hry vstoupily soukromé komerční televize, bylo nad slunce jasné, že obrazovka je najednou i obrazem společnosti. Protože to, na co se divák nedíval, bylo předem odsouzeno k zániku.
Čtěte také
Zůstaly ale i zábavné pořady, které volně přešly z režimu předchozího do toho nového. Hlavní aktéři byli stejní a názvy zrovna tak. Ani styl humoru se v nich příliš nelišil. Zatímco dřív stačilo naznačit a diváci se smáli, i v dobách demokratických, kdy bylo možné říci zdánlivě cokoliv, zůstávaly náznaky stále oblíbené.
Duch doby
Co nová doba přinese, tím si nebyli jistí ani sami tvůrci. Autor pořadu Televarieté Vladimír Dvořák, zahrnul do scénáře prvního porevolučního 64. dílu z května 1990 i zamyšlení:
Čtěte také
„Veřejnost, alespoň podle recenzentů, ostře odmítá rádoby revuální televizní slepence, protože jsou v křiklavém rozporu s duchem naší dynamické doby. Množí se názory, že demokratická obrazovka si žádá zcela jinou, novou, neotřelou zábavu. Ačkoliv nevím, jaká zábava je tím míněna, plně s tím souhlasím…“
Televarieté zůstalo stálicí 90. let dál, poslední 74. díl se odvysílal v dubnu 1998, pořad skončil až s odchodem hlavního autora a představitele Vladimíra Dvořáka.
Silvestr, který se nevysílal
To jiné zábavné pořady z dob předchozího režimu stopku dostaly. Jedním z nich byl první porevoluční Silvestr.
Historik televizního vysílání Milan Kruml vzpomíná: „Natočil ho Zdeněk Podskalský a silvestrovský pořad byl těsně před dokončením. Ale přišel 17. listopad a ukázalo se, že televize už ho vysílat nechce. Tohle by vypadalo, že máme předtočeného něco ze staré éry.“
„Tak vymysleli, že se bude vysílat živě. Naštěstí se vysílal na dvou programech – dvojku dali studentům a mladým tvůrcům, kteří si udělali svůj studentský silvestr. Bylo tam také divadlo Sklep a Ringo Čech s nějakým svým sjezdem nezávislých komunistů a podobné věci. Dodnes se na to člověk dívá s nadšením, co všechno vytvořili.“
„Na ,jedničce‘ byl přímý přenos ze studia, kde seděly u stolků známé osobnosti a vyprávěly veselé příběhy, které ale až tak moc veselé nebyly. Ono to nefunguje, když to nemáte dobře nacvičené a dobře připravené. A aby se to zachránilo, tak se do toho stříhaly kusy toho předtočeného a neodvysílaného Silvestra,“ dodává Kruml.
Kačeří generace
A jak vidí počátek televizní zábavy devadesátých let mediální analytik Filip Rožánek? „Bylo to velmi dynamické, protože hlavní dojem byl: Konečně uvidíme všechno to, co jsme vidět nemohli. V televizním programu se tak potkávaly nejrůznější druhy zábavy, které by v dnešní době už ani neobstály, nebo by byly považovány za nevhodné.“
Čtěte také
„Například kanál OK 3 vysílal populární německou zábavní show s názvem Tutti frutti, což byl pořad, ve kterém šlo více o nahotu než zábavu. Zároveň se objevily filmy, které dřív nebyly dostupné a ze seriálů třeba Disney. Dokonce generaci, která vyrůstala na začátku 90. let, se v některých zemích říká „kačeří“, protože právě Kačeří příběhy se objevily nejen u nás, ale v celé střední Evropě souběžně,“ dodává Rožánek.
Éru devadesátých let v Československé a posléze České televizi zažil Aleš Ulm, šéfdramaturg televizní zábavy a sám také jeden z aktérů pořadu Kufr, nebo dramaturg vědomostní soutěže O poklad Anežky České. A jak má podle něj vypadat televizní zábava ve veřejnoprávní televizi: „Existuje trojí pravidlo: Televize by měla bavit, informovat a vzdělávat.“
Konkurence komerčních televizí
Do našeho televizního prostoru vstoupily první soukromé televize krátce po revoluci. V roce 1990 existovalo několik desítek televizních studií, která ale vysílala pouze na regionální úrovni. O konkurenci pro veřejnoprávní Českou televizi se pak dalo hovořit až s nástupem TV Nova, první celoplošnou komerční stanicí.
Čtěte také
Spuštění finančně dobře zajištěné Novy 4. února 1994 provázelo velké očekávání. Plány jejích zakladatelů a sociologů či filmařů, jako Fedor Gál, Josef Alan, Péter Hunčík a Vlastimil Venclík zněly velmi slibně. Především intelektuálům.
Nebude chybět vážná hudba, kino náročného diváka, dokumenty, vysílání pro menšiny. Realita byla jiná. Nova velmi rychle najela na komerční trendy. A jak vnímal konkurenční televizní „boj“ šéfdramaturg novácké zábavy Ivan Rössler?
„Komerční stanice mají hlavní úkol něčím zaujmout, kdežto veřejnoprávní televize by měla dělat třeba i věci jako Pražské jaro apod. Neviděl jsem v tom konkurenci, spíš to, že bychom se mohli doplňovat. Fakt, že se překrýváme, jsem vnímal jako dobrou inspiraci, protože když se ČT něco povedlo, hledal jsem způsob, jak udělat něco, co se zas povede mně.“
Jaké byly nejslavnější zábavné pořady devadesátkové éry, co pro toto období bylo typické, problematické a jak skončilo? Troufnete si odhadnout, který byl vůbec nejsledovanější pořad za celé desetiletí? A co měl společného prezident Václav Havel a moderátor Jan Rosák? Poslouchejte další díl cyklu Devadesátky, tentokrát jak na nás blikaly z televizních obrazovek.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
