Zdeněk Mlynář. Pragmatický reformista, nebo reformní pragmatik?

27. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Mlynář

Zdeněk Mlynář byl spolužákem a přítelem Michaila Gorbačova. A také aparátčík, politik, disident, exulant a politolog. Muž, který v Moskvě „zachraňoval“ Dubčeka. Stačilo ale jen pár měsíců a ze strany ho vyloučili a pak donutili emigrovat.

Narodil se v roce 1930 a do roku 1945 používal své rodné příjmení Müller. V 16 letech se stal členem Komunistické strany Československa a v první polovině 50. let absolvoval Právnickou fakultu Lomonosovy univerzity v Moskvě.

Zdeněk Mlynář a Michail Gorbačov

Zde se seznámil a spřátelil s pozdějším šéfem sovětských komunistů a prezidentem SSSR Michailem Gorbačovem. Po návratu se stal pracovníkem Ústavu státu a práva Československé akademie věd.

V průběhu šedesátých let byl často zván do rozhlasového diskusního pořadu Přemýšlejte s námi. Z několika dochovaných diskusí s Mlynářovou účastí jsme vybrali dvě ukázky z let 1964, což je nejstarší dochovaný záznam hlasu Zdeňka Mlynáře v archivu Českého rozhlasu, a z roku 1965. Velmi dobře ilustrují jeho tehdejší aparátnické myšlení i jazyk. 

Cesta na ÚV a do Moskvy

Z nečetných dochovaných záznamů jeho hlasu z roku 1968 před sovětskou invazí jsme vybrali ukázku, ve které odpovídá na otázku, co pro něho osobně znamená lednové plénum.

Šlo o pád Antonína Novotného a instalaci Alexandra Dubčeka jako stranického vůdce, a také o procesy, které se od února začínaly rozbíhat. V této době se podílí na vypracování nového Akčního programu KSČ a stává se tajemníkem jejího Ústředního výboru.

Zdeněk Mlynář a Michail Gorbačov

Jeho fungování těsně po sovětské okupaci je ojedinělé. Byl přítomen na 14. Sjezdu KSČ, kterému se pak říkalo vysočanský. A jako jeho jediný přímý účastník se stal členem delegace prezidenta Ludvíka Svobody, která odletěla do Moskvy. Tam se pak spojila s odvlečenými komunistickými špičkami (Dubček, Černík, Smrkovský a další) a postupně prakticky úplně kapitulovala.

Všichni nakonec podepsali kapitulační Moskevský protokol, s čestnou výjimkou Františka Kriegla. Podepsal ho i Zdeněk Mlynář, ale jednou z jeho podmínek byla anulace právě vysočanského sjezdu. Dokonce ještě povýšil a stal se členem vrcholného komunistického orgánu, tedy předsednictva ÚV KSČ.

Postupný pád

V polovině září vystoupil v televizi s jakousi koncepcí normalizace s lidskou tváří a jistým opatrně reformním přídechem. Z tohoto zásadního projevu jsme vybrali dvě ukázky. Pak už následoval mocenský pád: v listopadu 1968 se vzdal vysokých stranických funkcí a postupně byl z rozhodovacích procesů vytlačen, nakonec i vyloučen z komunistické strany.

The Plastic People of the Universe v Národním divadle

Další ukázky jsme vybrali z rozhlasového propagandistického pořadu o skupině The Plastic People of the Universe. Mlynář byl ale opakovaně atakován za to, že se skupiny zastal otevřeným dopisem. Proces se skupinou pak vedl k integraci roztříštěné opozice a vzniku Charty 77. Poté byl Mlynář režimem donucen k emigraci.

Závěrečné ukázky jsou pak vybrány z rozhovorů a diskusí po listopadu 1989, kdy se Mlynář vrátil do vlasti, neúspěšně se pokusil o politický návrat a dále působil jako politolog. Pozoruhodné bylo v této době jeho vystoupení na Mezinárodní konferenci o pražském jaru v roce 1991, kde hájil svůj postup v Moskvě v roce 1968. Také z tohoto vystoupení jsme zařadili klíčovou ukázku.

Zdeněk Mlynář, autor řady politologických knih a statí i pozoruhodných memoárů Mráz přichází z Kremlu, zemřel v roce 1997.

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio

Související