Inspiraci a národní hrdost hledejme v době před 21. srpnem 1968. Já to zažila, říká Rakušanová

21. srpen 1968 v Liberci
21. srpen 1968 v Liberci

Podle průzkumů CVVM vnímají Češi srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy jako horší událost než obě světové války nebo politické procesy v 50. letech.  Myslí si to 76 % Čechů a 61 % Slováků.  

Stali jsme se jen hříčkou v rukou cizích mocností, jak o tom mluví novinářka Lída Rakušanová ve svém komentáři Národní vyprávěnka o pražském jaru? „To, že se dnes rozpoutalo 50leté, jubilejní skoro až šílenství, vlastně jen kontrastuje s osmiměsíční dobou před 21. srpnem, o které se ale vlastně vůbec nemluví,“ tvrdí Rakušanová.

Lída Rakušanová

Přitom je to prý mnohem důležitější než samotná invaze vojsk Varšavské smlouvy. „Z té doby bychom dodnes mohli čerpat inspiraci, a taky bychom na tu dobu měli být hrdi. Na první pohled to vypadalo, že se pár komunistických reformátorů snažilo systém vylepšit. Já to ale tehdy zažila. Tato společnost tehdy začala stavět na úplně nových, morálně čistých základech. My byli konečně schopni mluvit o zločinech z 50. let a otvírat procesy i někoho jiného než pouze komunistických odsouzených.“

My nechtěli opravený systém, ale úplně nový 

Proto tehdy vznikl klub K231, do kterého patřili političtí vězni a ti, kteří byli v 50. letech taky pronásledováni. „Otevřením této kapitoly, o které se v době pražského jara hodně mluvilo, by se vyčistil prostor pro nový začátek. Stavět by se tak začínalo na opravdu autentických základech,“ myslí si komentátorka Rakušanová.

Čtěte takéSpeciální stránky Českého rozhlasu Znovu 68

To se ale už nestalo, protože přišel 21. srpen 1968. „Masám a nám studentům ale rozhodně nešlo o nějakou opravu komunistického systému. My jsme chtěli žít ve svobodě a nepodléhat nějakému poručníkování partaje, která si osobovala právo na rozum, přitom lidi utlačovala,“ vzpomíná komentátorka.

Bolševická praxe je plná násilí

Skoro všechny nás z redakce vyhodili, vzpomíná Ondřej Neff na srpen 1968

Ondřej Neff

Hostem je novinář a spisovatel Ondřej Neff, který byl v srpnu 1968 redaktorem Československého rozhlasu. A pokračuje i zpravodajská rekonstrukce 21. srpna 1968: z ulic u rozhlasu je slyšet střelba, v Jaroměři se shromažďují vojska.

Podle politického geografa a publicisty Michaela Romancova z Fakulty sociálních věd UK byla invaze signál i pro další země Varšavské smlouvy. „A to jak politickému vedení zemí, tak jejich obyvatelstvu, protože bylo jasné, že se Moskva pevně chopila kormidla. Z Brežněvovy doktríny, kterou přednesl na sjezdu polských komunistů na podzim 1968, se to dalo vyčíst mezi řádky. To byl signál směřovaný všem zemím socialistického bloku,“ vysvětluje Romancov.

Sovětští komunisté prý sami sebe vnímali jako „jediné správné vykladače doktríny marxismu-leninismu, kterou považovali za svou. S jediným cílem, což byla světovláda… Tady to udělali silou, ale bolševická praxe byla vlastně vždy násilná. Dá se tak v jistém slova smyslu mluvit o návratu k jejich revolučním tradicím,“ přidává svůj názor publicista Romancov.

1968 vs. 1989

Nebylo to hrdinství, lidé v ulicích riskovali víc než my, říká Vladimír Príkazský o srpnu 1968

Národní muzeum 21. srpna 2008, výstava k 40. výročí invaze sovětských vojsk do Československa

Hosty jsou Vladimír Príkazský a Ladislav Snopko. Pokračuje i zpravodajská rekonstrukce 21. srpna 1968: Sověti se do rozhlasu snaží dostat bočními vraty, ve studiu v Měšťanské besedě sedí Kamila Moučková.

Dá se rok 1968 nějak srovnat s další revoluční dobou našich novodobých dějin, tedy s děním po roce 1989? „Určitě se máme k čemu obracet, ale co se po roce 89 totálně zanedbalo, bylo vypořádání se s dobou normalizace. Nepostavili jsme se k ní čelem, přestože tady bylo za komunistů utlačováno mnoho normálních lidí,“ tvrdí komentátorka Rakušanová.

Naráží tak na dobu, kdy se každý musel ponížit a popřít to, co předtím osm měsíců dělal, co si myslel. „Řada lidí přešla do vnitřní emigrace. Společnost byla celoplošně ponížena lámáním páteře. Nebáli jsme přitom o život, ale o živobytí, a to i svých dětí. Museli se občansky ponížit a zlomit, a to si pak dál předávali ve vlastních rodinách. Dokud se toho nezbavíme a neotevřeme tuto kapitolu našich dějin, tak se nedostaneme nikam dál,“ dodává Lída Rakušanová.

Hosté Speciálu: 
Lída Rakušanová, novinářka a komentátorka
Michael Romancov, politický geograf a publicista Katedry politologie Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK
Martin Mejstřík, politolog Katedry evropských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK
Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu.

Spustit audio

Související