Tanky proti slovům a odvaze. Proč byl týden mezi okupací a moskevským protokolem tak výjimečný
Srpen 1968, sovětské tanky doprovázené absurdně neostalinskou propagandou. A proti nim nečekaně silná občanská společnost. Silná také proto, že komunistické vedení bylo zčásti internováno, zčásti paralyzováno. Neopakovatelnou atmosféru prvního pookupačního týdne připomíná Pavel Hlavatý.
Výjimečný týden je zarámovaný na jedné straně počátkem okupace, kdy před půlnocí 20. srpna zahájila vojska pěti států Varšavské smlouvy vstup na československé území. Na straně druhé stojí návrat naší stranickovládní delegace z Moskvy, která tam podepsala kapitulační moskevský protokol, který nesměl být zveřejněn.
Čtěte také
Celý tento týden znamenal v naších dějinách zcela unikátní moment. Společnost – obrazně řečeno – osaměla a s nastálou situací si poradila více než dobře.
V okupované zemi – a řada našich mrtvých občanů dokazuje, že nešlo o formální záležitost – dokázala dále hospodářsky i společensky fungovat, na řadě míst se okupantům i přímo postavila, a to hlavně v úplném počátku okupace.
Chlácholení veřejnosti
Proběhly manifestační stávky, velký význam mělo svobodné vysílání Československého rozhlasu, kterému konkurovalo okupační vysílání ze zahraniční. Vysílala i Československá televize, vycházela zvláštní vydání novin a časopisů, tiskly se letáky, na zdech se objevovaly nápisy. Naopak zmizely tabulky se jmény ulic a někde i číslování domů, směrovky i ukazatele.
Čtěte také
To vše bylo dokumentováno, vznikala umělecká díla, která na okupaci bezprostředně reagovala. Okupaci odmítly prakticky všechny organizace, ať už vznikly či se obnovily v roce 1968 nebo fungovaly delší dobu. Okupaci odmítali i řadoví komunisté a KSČ – či lépe řečeno její reformní křídlo – dokonce dokázala zorganizovat svůj XIV. sjezd, chystaný původně na počátek září.
Celý tento nadějný společenský pohyb byl ukončen po návratu naší delegace z Moskvy. Další vývoj je znám: obnovení cenzury, chlácholení veřejnosti, že náš reformní kurs zůstane zachován, pouze bude postupovat pomaleji, postupné změny ve vrcholných stranických orgánech a nakonec návrat k plně funkčnímu totalitnímu režimu.
Dotkneme se proto i otázky, proč nebyl obrovský společenský potenciál prvního pookupačního týdne dále využit i kdy a jak postupně vyprchával. V pořadu zazní ukázky z rozhlasového archivu, dobové i odborné literatury, zařazeny jsou úryvky písní z prvního pookupačního týdne.
Související
-
Nejen rozhlas. O invazi v srpnu 1968 informoval i skautský vysílač Svobodné Podbrdsko
Osudový rok 1968 v dějinách Československa znamená výrazný mezník, který zasáhl celou společnost v různých intencích.
-
Unikátní nahrávky z okupace. Hlasatel Sedláček čekal ve studiu sovětské vojáky, nakonec nepřišli
Vysílání v srpnu 1968 patří ke světlým kapitolám dějin Československého rozhlasu. Škoda, že je spojováno jen s Jiřím Dienstbierem, Slávou Volným a dalšími hvězdami v Praze.
-
Co americký prezident Lyndon Johnson udělal v srpnu 1968 po okupaci Československa?
„Vojenská okupace Československa je důsledkem dohody mezi USA a SSSR,“ hlásil 26. srpna 1968 záhřebský rozhlas.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka