V dnešní době všechno dopadá na jednotlivce. Je potom těžší najít kompromis, míní sociolog Pospěch

V první polemice se Pavel Pospěch věnuje postoji, který je možné shrnout větou „Jaké si to uděláš, takové to máš“.

„Zajímá mě, jaké to má důsledky. A ty nemusí být vždy pozitivní. Řekl bych, že toho v naší společnosti stále víc dopadá na nás, na jednotlivce. Jaké si to uděláme, takové to máme. Zodpovědnost za náš osud leží vlastně výhradně na nás,“ myslí si Pospěch.

Čtěte také

Zlepšuje se společenská nálada, Čechům přesto vadí tak trochu všechno, shrnuje sociolog Buchtík

Jako sociolog nechce hodnotit, jestli je toto nastavení správné, nebo ne, ale snaží se ukázat jeho důsledky. Ve své knize se tohoto tématu dotýká v souvislosti s populární tvorbou směřovanou na děti.

„Existuje třeba takový ten žánr o malých snílcích, kteří dokážou velké věci. Je to něco, na co se rádi díváme, líbí se nám, že to takhle může fungovat. V praxi to tak ale často není. Je to určitá představa, která přenáší povinnosti na jednotlivce. Říká: ‚Je to tvůj úspěch, to dokážeš, to zvládneš. Když to nedokážeš, tak to je tvoje selhání.‘ Společenské faktory, které do toho obrovským způsobem promlouvají, se do toho příběhu vlastně úplně nevejdou,“ vysvětluje sociolog.

„Mně se líbí citát: ‚Za sebe udělej, co můžeš, ostatní přenech Bohu.‘ Možná to nemusí být Bohu, ale mám pocit, že je dobré uvědomit si určitou omezenost toho našeho individuálního hrdinství a naší schopnosti řídit svůj osud,“ dodává.

Těžké hledání kompromisu

Ve své knize se věnuje také politice. Píše v ní například: „Přílišná koncentrace na pohled individuální osobnosti znemožňuje politické jednání postavené na kompromisu a na hledání společného zájmu.“

„Napříč Evropou i v současném Česku je vidět, že upadají tradiční politické strany, tradiční politické struktury, protože jsou pro lidi příliš těsné. Každý má svůj výjimečný pohled a každý je osobnost, tak se potom lidé těžko na něčem dohodnou. Potom je každý zdrojem nějaké pravdy, a to hledání kompromisu je v politice těžší a těžší,“ tvrdí sociolog.

Čtěte také

Sociolog: Nevoliči od politiků chtějí pozitivní vizi, ti je však dokážou spíš odradit než přilákat

„Není to zas tak dávno, kdy se politický názor odvozoval od společenské pozice. Když jste byl dělník, tak jste volil určitou stranu a tak dál. Ten problém je, že v momentě, kdy už to tak není a všechno to rozhodování leží na každém jednotlivě, tak do toho musí každý investovat sebe sama. A potom je to pro každého důležité osobně. A pak se o to samozřejmě klidně pohádá,“ vysvětluje.

Podle Pavla Pospěcha je důležité, aby se lidé začali více zaměřovat na to, co mají společné. „Žijeme v době, kdy se společné vzorce chování, společné organizace a instituce, které mají společnost chránit, rozpadají. Všechno dopadá na jednotlivce. Já bych si přál, abychom ty instituce úplně nezahazovali. Abychom nezahazovali to, co nás spojuje, i když to třeba není vyjádření té stoprocentní individuality každého z nás,“ uzavírá sociolog.

Přetěžujeme podle Pavla Pospěcha myšlenku jedinečnosti? A co je to toxická vážnost? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.