„S antickou bitvou před očima.“ Reportérka Adéla Knapová o životě u rusko-ukrajinské hranice

Nakonec ale změnila názor a v Charkově se prozatím usadila. Proč, vysvětluje v podcastu Na Východ!. Mluví v něm také o zkušenosti statisíců lidí, kteří v Charkově navzdory útokům zůstávají a už se ani nenamáhají běhat do krytu. S Josefem Pazderkou a Ondřejem Soukupem rozebírají, co Charkovany drží nad vodou, proč je ve městě tolik cítit láska i to, proč se z něj pro novináře stalo pomyslné safari.

Adéla Knapová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Jazýček na vahách

Josef Pazderka si vybavuje, že jako zpravodaj ČT začal jezdit do Charkova v roce 2014, kdy v oblasti Donbasu rostlo napětí a stále častěji se mluvilo o možném rozdělení Ukrajiny na západ a (proruský) východ. Charkovští poslanci a politici si dokonce v roce 2014 odhlasovali odpovědnost za ústavní pořádek v této části země, nezávislý na centrální kyjevské vládě.

„Ten Charkov byl, aspoň jak jsem to zaznamenal, vnímán jako první věc, která padne Rusku,“ vzpomíná Pazderka. „Slyšel jsem to všude kolem: Charkov, to je ruské město, to je prostě jasné.“

Čtěte také

Když drony útočí. Jak blízko se dostanou novináři ke kill zóně na Ukrajině?

Takové očekávání nastalo ostatně i po zahájení plošné invaze v roce 2022. Primátor Ihor Terechov spolu s šéfem charkovské oblasti Olehem Syněhubovem se tehdy podle Adély Knapové na pár dní vytratili, zatímco se k městu blížily ruské jednotky.

Obyvatelé druhého největšího ukrajinského města se ale rozhodli, že ho Rusům nepřenechají, a Charkov ubránili. „A Terechov se Syběhubovem se pak objevili a měli jednoznačně proukrajinský postoj. Ale bylo vidět, že někde čekali, jak to dopadne,“ připomíná Adéla Knapová v podcastu Na Východ!.

Oba jsou ve svých funkcích dodnes. „Nicméně ty moresy ruské tam zůstaly. Korupce zůstala na stejné úrovni. To město je vlastně nějakým způsobem fascinující,“ dodává reportérka.

Stepní přístav

Charkov leží ve stepi a v širším regionu, i za ruskými hranicemi, se jedná o největší město. Ondřeji Soukupovi připomíná mentalitou přístav Oděsa.

Čtěte také

Na koncert do krytu. Jak kultura pomáhá Ukrajincům proti válečnému zmaru?

„Jak to bylo obrovské obchodní centrum i třeba pro obchod právě dál do Ruska, tak mi přišlo, že je tam spousta lidí, který si umějí poradit a kteří prostě slovo ‚ne‘ neuznávají za odpověď,“ popisuje. „Jsou hrozně podnikaví i v kulturní sféře. V Charkově byla vždycky skvělá divadla a kapely.“

Nachází se tu i Dům Slovo, tedy ono literární muzeum, které i navzdory dennodennímu ostřelování města zve spisovatele a básníky na tvůrčí rezidence.

„Dům Slovo je i nešťastný, protože byl původně postavený pro sovětskou literární elitu, kterou následně Stalin nechal vyvraždit,“ upozorňuje na pohnutý příběh této instituce Soukup.

Květinou proti válce

I Adélu Knapovou okouzlila atmosféra města, byť ji nepovažuje za tak otevřenou, jaká obvykle panuje v přístavech u moře. Po útoku rakety na sousední dům první noc, kdy si myslela, že zemře, ji prý v pět ráno probudil zvuk uklízecího vozu:

„Myslela jsem, že jedou ruské tanky. Ale oni prostě uklízeli ulice a vysazovali květiny po výbuchu. Později jsem pochopila, že to je nesmírně důležitý psychologický prvek pro to město.“

Reportérka si sbalila věci a šla se projít do Domu Slovo, aby oznámila, že na rezidenci nenastoupí a vrací se do Česka. „A cestou přes centrum jsem potkávala lidi, dívala jsem se kolem a vlastně jsem se zastyděla za svůj strach. Pamatuji si, že město se mi nelíbilo, ale nesmírně mě chytla ta energie, která se nedá doteď popsat. Je to město obrovské síly,“ uzavírá Adéla Knapová.

Adéla Knapová

Jako novinářka působila v časopisu Reflex, od roku 2024 píše komentáře pro deník Právo a server Novinky.cz.
Od studií se věnuje také literatuře. Úspěch zaznamenaly už její knihy Nemožnost nuly a Slabikář. V květnu 2023 vydalo nakladatelství Fra její román Zbabělé zápisky z ukrajinské války inspirovaný reportážními cestami po Ukrajině.
V dubnu 2025 vydalo nakladatelství Větrné mlýny její knihu povídek Krvavý kompot, inspirovanou životem v Charkově, kam se mezitím přestěhovala. Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera.

Proč je pro ni život ve válečném Charkově jako velká antická bitva? Změnil se postoj jeho obyvatel k vládě v Kyjevě? A jak se vypořádávají s každodenním válečným stresem – dokáže jim s ním pomoct literatura? Poslechněte si celý rozhovor.