Návrat divočiny. Němci a Poláci fandí losům a zubrům

Krajina v deltě řeky Odry se pro velká zvířata hodí. Není tak zalidněná. Nacházejí se tam lesy, mokřady či vřesoviště, řeky i jezera, pobřežní porosty nebo písečné duny.

Čtěte také

Vlci raději loví divokou zvěř, než drancují chovy. Dokládá to studie z Mongolska

Němečtí ekologové proto lidem v užším i širším okolí delty Odry představili různé scénáře návratu „divočiny“ k roku 2050. Výsledek publikovali v časopise People and Nature.

Průzkumu se účastnilo kolem 2 tisíc respondentů z Polska i Německa. Většina oslovených se vyslovila pro návrat velkých zvířat. Jen lidé nejblíž dotčenému území nechtěli zpět vlka nebo rysa.

„Strach z predátorů je jedna z nejstarších emocí, je stará stamiliony let,“ poznamenává zoolog a molekulární etolog Pavel Hulva. Podle něj jsme přírodě odvykli, zatímco hrozby spojené s technosférou opomíjíme.

Odložené náklady

Většina účastníků průzkumu vyslovila přání, aby člověk co nejméně zasahoval do krajiny, i když měla informaci, že to může znamenat změnu v hospodaření s půdou nebo zákaz stavění u řek. Výjimkou byli někteří zemědělci.

Čtěte také

Naši předkové už před 4 miliony let kradli úlovky zvířatům

„Ponechání krajiny ladem obvykle lidé podporují, ne ale v případech, kdy na ní sami hospodaří,“ popisuje etolog, odborník na chování zvířat, Marek Špinka.

Podle něj je opět evolučně podmíněno, že krajinu kolem svých sídlišť chce mít člověk pod kontrolou, přírodu až v širším okolí.

Averze na přírodu

„Člověka ale od krajiny odtrhnout nelze,“ upozorňuje Pavel Hulva, který zkoumá velká zvířata. Výrazem vztahu k ní může být podle něj i péče o vlastní zahradu nebo zelenou střechu.

Čtěte také

Divocí koně snižují schopnost horských rašelinišť uklízet emise

Vědec připouští, že někteří z nás si vypěstovali k přírodě averzi. Upozorňuje ale, že dnes se už dá se vyčíslit, že se její ochrana vyplácí. 

Část veřejnosti si nutnost změny dřívějšího způsobu hospodaření uvědomuje. „Intenzivní zemědělství, manipulace s krajinou s sebou nese odložené náklady,“ připomíná Marek Špinka.

Vlci z Východu

Zdivočení evropské přírody probíhá od východu. Do Beskyd se postupně vracejí vlci z Karpat, jinak převažují příchozí ze severu. 

Čtěte také

Liškám na předměstí se zmenšuje mozek a mění čenich, zjistili vědci

„Většina populace vlků v Čechách má centrum šíření v Pobaltí,“ říká Pavel Hulva. 

Několik set kilometrů trasy pro vlka není velká dálka, kromě Británie se vlci vrátili už do všech států Evropy. Zemědělci si proto pořizují bytelnější ploty.

Také v Americe lidé vyhubili megafaunu. Když někde vyhynul určitý významný druh, bývá zvykem vysadit tam jiný, který v ekosystému jeho funkci nahradí.

„Někteří ekologové navrhují introdukovat v Severní Americe slona, aby tam udělal ekosystémového inženýra. Spontánní návrat vlků k nám je zlatá střední cesta,“  míní zoolog.

Definice divočiny

Také v české části Odry podle vědců záleží na tom, jak si novou divočinu definujeme, a zda v té věci najdeme společenskou shodu.

Čtěte také

Od bakterií po sekvoje nebo velryby. V přírodě převládají ti nejmenší a největší

Pokud by šlo o losa, nacházejí se větší populace v Polsku a dále na východě. U nás se zatím mluví hlavně o šumavské mikropopulaci. Občas tato zvířata přicházejí i jinam.

Další z vhodných lokalit v Česku představují výsypky nebo jiná takzvaná nová divočina. „Uhlí tam reaguje podobně jako rašelina, začíná to připomínat Skandinávii,“ dodává Pavel Hulva.

Jak se obyvatelé z okolí delty Odry staví k návratu velkých zvířat? Co se stane, když zmizí z krajiny vrcholní predátoři? Jak reagují býložravci a masožravci na přítomnost člověka? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují etolog Marek Špinka a molekulární ekolog Pavel Hulva, spoluúčinkuje herečka Zuzana Vejvodová.