Liškám na předměstí se zmenšuje mozek a mění čenich, zjistili vědci

To, že liška má tendenci bydlet u lidských sídel, není žádné tajemství. S nadsázkou to ztvárnil i Josef Lada v příbězích o chytré kmotře lišce. Změny, které nastaly u lišek poté, co před více než sto lety začaly osidlovat města, zčásti připomínají ty, jimiž v evoluci prošla zvířata, která zdomácněla.

Čtěte také

Různá plemena psů jsou různě úzkostná, k nejvyrovnanějším patří labradorský retrívr

„Liška je druh všežravce, který je velmi přizpůsobivý, i v přírodě se živí velmi různorodou potravou,“ říká etolog Marek Špinka. Upozorňuje, že změna vzhledu a chování lišek v předměstských zónách zřejmě souvisí s odlišným jídelníčkem.

Studie porovnávající lišky na předměstích Londýna a ve vzdálenějším okolí prokázala, že u městských populací se samci začínají podobat samicím. Čenichy se jim zkracují a rozšiřují, nemusejí totiž lovit živou kořist a ke shánění potravy čich potřebují víc, než jiné smysly. „Čím dál víc se živí odpadky a zbytky,“ říká odborník na chování zvířat.

Hlídač nory

Na venkově bývá liščí životný styl odlišný. Samec a samice plní tradiční, odlišné úlohy. „Lišák víc hlídá noru oproti nepřátelům, proto vidíme rozdíl v morfologii lebky,“ vysvětluje vědec.

Venkovský lišák má přední část čenichu více prodlouženou, protože chytá pohyblivou kořist. Vědec dodává, že lišky si nejsou vždycky věrné, ale dlouhodobě žijí v párech.

K podobným závěrům jako britští vědci došli i němečtí badatelé. Studie ze začátku března 2020 prokázala, že lišky z předměstí Berlína se začínají vzhledem i chováním lišit od těch v okolním Braniborsku.

Liška - ilustrační foto|foto:Stock Exchange

Vlak jako bariéra

Venkovské lišky a lišky v předměstí oddělují železnice, řeky nebo i lidská sídla, od nichž si zvířata drží odstup. Jejich populace se proto málo kříží. Odlišný způsob života můžou provázet i nepatrné fyzické změny.

„Městské lišky se dnes už pohybují a získávají potravu na stokrát menším území než venkovské lišky a část dovedností se předává od rodičů potomkům,“ upozorňuje etolog.

Sklopené uši

Studie z Ruska na stříbrných liškách ukazují, že když lidé z dané populace lišek systematicky vybírají pro další chov ty krotší, lišky se začínají vzhledem a chováním měnit.  Tento proces připomíná zdomácnění psa.

„Jsou flekaté, mají kratší kožich, sklopené uši a jsou méně agresivní,“ popisuje Marek Špinka.

Čtěte také

Morčata zdomácněla v Peru. První evropské chovy začaly v pozdním středověku

Vědec ale zároveň upozorňuje, že lišky nemají takové sociální nadání jako psi. Jejich příbuzný vlk je hodně skupinové zvíře:

„Lišky jsou párová nebo individuální zvířata. Asi nikdy bychom v nich nenašli tak dobrého přítele člověka, jako je pes,“ říká etolog.

Ve vztahu lišek k člověku podle něj zatím přetrvává odstup, který pěkně vystihuje rčení o odlehlých místech, kde lišky dávají dobrou noc.

Poslechněte si celou Laboratoř o tom, jak se lišky mění v přítomnosti člověka, jak působí na zvířata zemětřesení a o přátelství běluh severních.