Různá plemena psů jsou různě úzkostná, k nejvyrovnanějším patří labradorský retrívr

Autoři studie z časopisu Scientific Reports uvádějí, že psí úzkosti mají dědičný podtext, vliv na ně má ale i šlechtění a životní zkušenosti zvířat. Pejskaře oslovili přes finské šlechtitele psích plemen. Získali 13 700 odpovědí z celého světa, které se týkaly 264 plemen.

Některý typ nechtěného psího chování, jako je přehnaná úzkost, agresivita, či strach z cizích lidí, vědcům nahlásili majitelé 72,5 procenta psů. Z průzkumu například vyplynulo, že knírači se bojí cizích lidí, úzkostným chováním trpí i šetlandský ovčák nebo španělský vodní pes. „Každý z těchto typů chování se měnil s věkem psů,“ říká zoolog a etolog Marek Špinka.

Čtěte také

Malí školáci lépe čtou v přítomnosti psa, zvládli i složitější texty

Separační úzkost

U některých psů jejich majitelé uvedli separační úzkost. Tu pozorujeme u dětí, když jsou odloučeny od matky. Opustit smečku podle vědců znamená nebezpečí i pro psa a jeho evolučního předka. „Vlk žije ve smečkách. To jsou skupiny více příbuzných jedinců, zpravidla je to skutečně rodina,“ upozorňuje etolog a sociobiolog Daniel Frynta.

Některé typy úzkostného chování lze podle něj spojit s tím, co psovi zůstalo z vlka. Tyto adaptace pomohly k přežití. Pro jiné psí úzkosti vědci vysvětlení teprve hledají. Strach z cizích psů ale badatele nepřekvapil. „U vlků a psů v některých situacích není zabití člena jiné smečky nic nenormálního,“ podotýká Frynta.

Cizí člověk

Z dotazníku plyne také to, že někteří psi mají strach z cizích lidí. „U mladých psů do dvou let není tak vysoký, do šesti let stoupá a u starších psů do deseti let znovu klesá,“ popisuje situaci Špinka. Mladí psi jsou podle něj zvědaví, psi středního věku spíš opatrní a ti starší, zkušenější, zase lidi snášejí lépe.

Čtěte také

Pátrací psi nemůžou vystopovat některé lidi, které ovládne strach

Podle vědců se tu opět nabízí paralela s lidským chováním: „Děti do šesti měsíců věku se usmívají na každého. Pak nastupuje strach z cizích lidí,“ připomíná vědec. Jak dodává, strach je nám lidem i psům dán fyziologicky, mozek však dokáže zareagovat podle toho, o jaký druh hrozby jde.

Jako jeden z nejvyrovnanějších psů ze studie vyšel labradorský retrívr, a to zvláště díky své malé agresivitě vůči cizím lidem. „U labradorského retríva jim to vycházelo kolem 1 procenta, u knírače přes 10 procent,“ uvádí Špinka. Rozdíly v úzkostlivosti mezi plemeny považuje za poměrně velké. Majitelé psů za nebojácné plemeno označili i stafordširského bulteriéra.

Strach z bouřky

Vědci z výzkumu vyvozují, že čím společenštější plemena psů preferujeme, tím hůř snášejí hluk. „Sledovali strach z náhlých zvuků, jako je výstřel, ohňostroj nebo hromobití. Těch se bálo větší množství psů,“ vysvětluje etolog Špinka. Hluk vadil například irským teriérům nebo italským retrívrům.

Čtěte také

Liškám na předměstí se zmenšuje mozek a mění čenich, zjistili vědci

To, že pes zbystří, když se setká s nenadálým zvukem, označuje za přirozený signál nebezpečí i za instinktivní ochranu sluchu, smyslu nutného pro přežití. O psech víme, že se bojí ohňostrojů, u některých chovatelé vysledovali i strach z hromu.

„Bouřky se bojí 10 až 20 procent psů,“ vyvozuje z finské studie Špinka. Mezi psy jsou ale podle něj rozdíly, podobně jako někteří z nás snášejí bouřku lépe a jiní hůře. Plyne to z našich dědičných vloh i životních zkušenosti.

Krátká historie šlechtění

Přes výrazné rozdíly v úzkostlivosti jednotlivých plemen vědci upozorňují, že genetický základ mají všichni psi stejný. „Řada moderních plemen byla definitivně dotvořena až v 19. století,“ zdůrazňuje Frynta. Selektivní šlechtění probíhá podle něj krátkou dobu ve srovnání s evoluční historii vlka i psa jako živočišného druhu.

„Ukazuje to, že chování psa lze poměrně rychle změnit a něco nám to říká i o lidech,“ uzavírá Frynta. S tím, jak jsme začali psy šlechtit v malých, oddělených chovech, podle něj vlastnosti jednotlivých plemen ovlivňuje nejen samotná selekce, ale svou roli hraje i velký vliv náhody a příbuzenské křížení.

Poslechněte si reprízu Laboratoře Martiny Maškové, kde zoologové a etologové Marek Špinka a Daniel Frynta a herec Otakar Brousek debatují také o riskantní cestě rypoše z nory a o dvojím čichu myší.