Někteří mravenci v Amazonii dokážou skákat, inspirují inženýry

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mravenec Camponotus sp.
0:00
/
0:00

Entomologové z Illinois zkoumali, jak jihoameričtí mravenci druhu Gigantiops destructor zvládají terén deštného lesa v Amazonii. Přelézat každý lísteček bývá pro tyto menší tvory obtížné, a tak je evoluce vybavila ke skoku. Jejich pohyb může inspirovat i tvůrce biotechnologií.

Tito tropičtí mravenci nejdřív pomocí zraku vyberou přesné místo, kam se chtějí dostat. Odrazí se dlouhýma nohama a houpou přitom zadečkem, který jim pomáhá poskočit rychleji, dál a výš. Patří mezi pouhých šest rodů skákajích mravenců na světě. Naši mravenci neskáčou, nalezou na nás a začnou se zakusovat, připomíná ekolog Ondřej Sedláček.

Z latinského názvu jihoamerického druhu Gigantiops destructor by se mohlo zdát, že jde o velké, agresívní mravence. Velikostí ale odpovídají mravencům v našich zeměpisných šířkách.

Loví po jednom, nemají hromadné strategie jako řada jiných mravenců. Musí překonávat překážky, ale zároveň skokem aktivně loví,“ říká odborník na sociální hmyz Jan Šobotník. O úspěchu podle něj svědčí, že v tropech najdeme až 300 kolonii těchto mravenců na jediný hektar.

Nejbolestivější žihadlo

Rodové jméno Gigantiops souvisí s obrovskýma očima tohoto mravence. V říši mravenců má totiž jedny z největších očí vůbec, což napomáhá jeho loveckému stylu. Velké oči a hodně omatidií, drobných oček, slouží nejen k tomu, aby zachytil kořist, ale i k dobrému odhadu vzdálenosti,“ vysvětluje Ondřej Sedláček.

Mravenci rodu Gigantiops mají velká kusadla, ale žihadlo nemají. Žijí nicméně vedle rodu Paraponera, který má nejbolestivější žihadlo ze všech blanokřídlých,“ připomíná Jan Šobotník. Anglicky se mravenci rodu Paraponera říká bullet ant, což odkazuje na velkou bolestivost bodnutí, která trvá třeba i 24 hodin a je velmi intenzivní.

Nepříjemná setkání

Setkání s mravenci v tropickém deštném lese bývá podle vědců nepříjemné a kousnutí často bolestivé. Když narazíte na stěhující se kolonii nebo na takzvané vojenské výpravy, musíte okamžitě utéct,“ upozorňuje Jan Šobotník. Dodává, že při napadení tábora mnohdy nezbývá nic jiného, než vše vyklidit, pečlivě zavřít stany a doufat, že mravenci odejdou.

Někteří tropičtí mravenci, vojáci, mají tak obrovská kusadla, že se dřív využívala k šití ran nebo spravování roztrženého oblečení,“ říká entomolog. Vývoj lovecké strategie mravenců považuje za dobrý model evoluce.

Mosty a doprava

Mravenci jsou pro nás velkou studnicí poznání, říká Ondřej Sedláček. Za velkou inspiraci  považuje například stěhování kolonií, které sledoval v Kamerunu: Vytvářejí ze svých těl visuté mosty, cesty a další struktury, po kterých pak běhají. Okolo sebe mají vojáky, kteří se po vás okamžitě vrhají,“ líčí své zážitky z tropů biolog.

Rozhodně se máme od mravenců co učit, speciálně logistika a organizace termití nebo  mravenčí kolonie jsou skvělým modelem, jak by měla fungovat města. Tam nevznikají zácpy,“ dodává Jan Šobotník.

To, jak skákající mravenec z Amazonie dokáže posouvat těžiště těla jinam, než při běžném skoku, zajímá i tvůrce biotechnologií: Pro vymrštění čehokoliv je to určitě cesta, jak se inspirovat. Podobně jsme to udělali v dopravě nebo v jiných odvětvích, poznamenává Ondřej Sedláček.

Poslechněte si celou laboratoř. Biologové Jan Šobotník a Ondřej Sedláček v ní s herečkou Lenkou Krobotovou mluvili také o odolnosti mravenčích dělnic nebo osvícené diktatuře.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související