Malí školáci lépe čtou v přítomnosti psa, zvládli i složitější texty

Autoři studie předložili dětem o něco náročnější texty, než na jaké byly zvyklé. Když u nich byl pes, daleko lépe se jim dařilo těžší pasáže zvládnout. Děti u čtení déle vydržely a byly motivovanější, častěji otáčely stránky: „Živá zvířata děti zaujmou, jsou schopny se v jejich přítomnosti zklidnit,“ potvrzuje zoolog Evžen Kůs a poznamenává: „Dítě tam má parťáka, který ho nebude okřikovat, když špatně čte.“

Čtěte také

Pátrací psi nemůžou vystopovat některé lidi, které ovládne strach

Studie vyšla v časopise Anthrozoös, a autoři připouštějí, že jde o počáteční výzkum a budou tedy muset počty jeho dětských účastníků ještě rozšířit. Zvířata, která se pokusů účastnila, byla vycvičená pro canisterapii, léčbu s pomocí psů: „Canisterapie je poměrně módní a rozvíjející se obor, který funguje nejen u dětí nebo lidí s problémovým chováním, ale třeba i u seniorů, zvláště pak osamělých,“ připomíná antropolog Jan Havlíček. 

Pocit bezpečí

U koček se podobný pokus zatím nedělal, ale i přítomnost jiného zvířete, pokud je klidné, má podle vědců smysl: „I když tam bude sedět kočka, dítě bude mít pocit bezpečí,“ míní Evžen Kůs. Otázkou je, zda pes měl na dětské čtenáře vliv spíše relaxační nebo motivační: „Určitě ten psychologický vliv toho, že tam mám kamaráda, je pozitivní,“ dodává Kůs.

Border kolie (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay

Za pozornost stojí také to, že už pouhá přítomnost psa v místnosti (aniž by se děti zvířete dotýkaly) stačila k tomu, aby šlo malým čtenářům čtení lépe. Rizikem by podle Jana Havlíčka mohlo být to, že si dítě na přítomnost psa příliš zvykne a může mít později problém stejné překážky překonávat, když zvíře v místnosti není.

Poukazuje i na jiné studie, které popisují, jak na děti působí, když můžou své mazlíčky hladit a hrát si s nimi. A dokonce je potvrzen i příznivý účinek plyšových hraček. Ostatně, také zvířatům pomáhá naše pohlazení: „Kočka, když je dobře naladěná, přijde, začne vrnět, nechá se podrbat, má to jako masáž těla a zrovna tak pes,“ ilustruje Evžen Kůs. 

S tím, jak důležitý je dotyk nebo objetí, pracují i psychologové: „My lidé se objímáme, když se smiřujeme, chceme vyjádřit cit nebo blízkost,“ připomíná Jan Havlíček a dodává: „U dotyků mezi lidmi mnohdy nejsme schopni rozlišit, zda je rozhodující dotyk samotný nebo kontext situace. U zvířat přenos emocionálního kontextu nemusí být tak zřejmý.“ To by podle antropologa mohlo vědcům pomoci zjistit, jak důležitý je fyzický kontakt se zvířetem i pro malé čtenáře.

Poslechněte si celou Laboratoř, kde zoolog Evžen Kůs, antropolog Jan Havlíček a herečka Zuzana Vejvodová mluvili také o tom, jak pes zachází s čísly nebo příspívá k duševnímu zdraví člověka.