Pátrací psi nemůžou vystopovat některé lidi, které ovládne strach

Psovod s policejním psem

Pátrací psi někdy nemůžou vystopovat lidi, kteří jsou ve stresu, nebo mají strach. Souvisí to s tím, jakou máme formu genu pro přenos serotoninu, přenašeče nervových vzruchů. Hůře se hledají ti z nás, kdo stres snášejí hůř.

Serotonin bývá označován za hormon štěstí. Přenáší signály mezi nervovými buňkami. Podle vědců je zásadní, jak rychle vyklidí prostor, kde působí: „Pokud tam zůstane déle, jsme déle klidní a také šťastný stav přetrvává déle, což je jeden z mechanismu účinků antidepresiv,“ připomíná imunolog Jan Černý.

Klíčovou úlohu hrál v experimentu italských vědců z univerzity ve městě Foggia gen pro přenos serotoninu, označovaný také zkratkou SLC6A4. Lidé s delší verzí genu zvládají stres lépe než ti s kratší verzí. „Figuranty s kratší verzi, kteří se ocitli ve stresu, pátrací policejní psi nemohli najít. Pro spoustu genů máme různé varianty, proto jsme unikátní,“ připomíná Černý.

Feromony sice necítíme, ale ovlivňují přímo náš mozek, říká biolog Jaroslav Petr

Čich

Jak ovlivňují feromony zvířata i lidi? O tom jak, co a proč „čicháme“, mluvil v Leonardu Plus biolog Jaroslav Petr.

Obavy, úzkost nebo strach prožíváme každý jinak. Každý z nás má pro ně konkrétní genovou výbavu a tu pak doplní osobní životní zkušenost. „Jsou lidí, kteří jsou odvážní, i když v mládí nebo dětství prožili nepříjemné příhody. Jejich genová výbava je chrání před posttraumatickou příhodou nebo depresí,“ říká neurofyziolog František Vyskočil.

Osobní pach

Strach a stres mění tok stresových hormonů. Autoři pokusu nechali dobrovolníky před uskutečněním pokusu veřejně vystupovat, psi pak některé z nich nevystopovali. Kromě serotoninu v tom hráli roli i adrenalin a kortizol.

„Máme dva typy potních žláz, ekrinní a apokrinní, ty druhé máme v podpaží a jsou charakteristické pro každou osobu, jako otisk prstu,“ říká neurofyziolog František Vyskočil. Psi podle něj nemohli dobrovolníky během pokusu najít proto, že stresové hormony překryly osobní pachový signál.

„Pejskové, kteří mají najít jednoho člověka, jsou zahlceni těmi obecnými třemi typy hormonů a ztrácejí stopu,“ uvažuje Vyskočil. Uvedená studie by mohla podle něj pomoci pří výběru plemen pátracích psů, ať už jde o německé ovčáky nebo o další plemena používaná v myslivosti.

Pach v evoluci

Změna tělesného pachu daná tím, že jsme ve stresu, měla a má evoluční význam. Podle profesora Vyskočila aktivace žláz v podpaží signalizuje nebezpečí a i naše předky rodu Homo sapiens, i příslušníky jiných druhů varovala, aby byli ve střehu.

Tempo mutací je u člověka pomalejší než u lidoopů

Neandrtálci v jeskyni

Vědci z dánských univerzit v Aarhusu a v Kodani zjistili, že tempo, s jakým vznikají mutace u člověka, je pomalejší než u našich nejbližších příbuzných, lidoopů. U šimpanzů, goril nebo orangutanů našli za rok o třetinu víc mutací než u lidí. To by mohlo změnit odhad načasování doby, kdy se lidská evoluční větev oddělila od šimpanzů. (repríza)

„Je to typ vjemu, který necítíme vědomě, nedokážeme ho identifikovat jako nějaký typ pachu, ale evidentně ovlivňuje naše nervové dráhy a nabudí nás na dálku,” dodává vědec. Upozorňuje také, že stres prožívají jinak ženy a jinak muži.

„Intenzívní pach, který se často line hlavně z mužských zasedání, a ženy ho velmi dobře rozpoznají, mohl být varováním před divokými zvířaty nebo před něčím dalším, s čím se mohli lidé setkávat, i před predátory, kteří by nás mohli ohrozit,“ říká Vyskočil.

Profesionální zločinec

Zjištění vědců nesnižuje roli policejních psů coby pátračů. Únosy dětí bohužel mnohdy páchají příbuzní a známí, kterých se oběti nebojí. Zločinec, který při činu není ve stresu, je více chráněný. Profesionální zločinci jsou těžko odhalitelní i pomocí mozkových skenů.

Většině z nás v takové situaci svítí ty oblasti mozku, které informují o tom, že lžeme. „Když je někdo klidný, profesionální zločinec anebo duševně nemocný člověk, pak to vypadá, že má pravdu,“ vysvětluje profesor Vyskočil.

Poslechněte si celou Laboratoř, kde neurofyziolog František Vyskočil, biolog a imunolog Jan Černý, herečka Andrea Černá a herec a moderátor Petr Vacek diskutují také o tom, jak se nevidomým bystří sluch a kde v mozku sídlí empatie. Laboratoř se tentokrát vypravila na Academia Film Olomouc.

autor: Martina Mašková|zdroj: Český rozhlas

Související