Naši předkové už před 4 miliony let kradli úlovky zvířatům

Lev si uloví antilopu. Chystá se, že si udělá hostinu, když tu najednou se z buše vyřítí několik desítek řvoucích pralidí s kameny a klacky v rukou. Šelma se stáhne a lidé si laň odnesou. Tak vědci ilustrují jev, kterému se říká kleptoparazitismus.

Člověk už v třetihorním miocénu zřejmě úspěšně obíral o kořist jiná zvířata, tím je nechával vyhladovět a u některých druhů tak přispěl k jejich vyhynutí. Studii vědců z Göteborgu a Stockholmu o tom zveřejnil časopis Ecology Letters.

Medvěd v lese|foto: Zdeněk Macháček,Fotobanka Unsplash

Predátor to v životě nemá jednoduché, úspěšný lov není samozřejmost. „Kořist se brání a hledá způsoby, třeba rychle utíká,“ připomíná zdánlivě samozřejmou věc Jan Pačes. Samotářští predátoři si právě proto ulovenou kořist chrání například tím, že ji vytáhnou na strom, aby se k ní nikdo jiný nedostal. Jindy zvířata loví ve skupinách.

Zdaleka ne všem se ale povedlo najít vhodnou strategii. „Lvi kvůli tomu začali lovit ve smečkách – jeden žere, ostatní ho hlídají a brání kořist. A ti, kterým se to nepovedlo, protože nic nevymysleli, už nejsou mezi námi,“ poznamenává Jan Pačes.

Vědci zároveň připomínají, že v přírodě kleptoparazitismus není nijak výjimečný. „Když si vlci uloví kořist, přijde medvěd, nažere se a co zůstane, zbyde na vlky. Co se v evoluci naučíš, to máš,“ ilustruje tento jev biolog Anton Markoš. Kleptoparazitismus v malém můžeme zažít třeba i při návštěvě otevřených restaurací v severských zemí: „Přiletí rackové a když se ohlédnete, už je rybička z talíře pryč,“ dodává vědec. 

Kolébka lidstva

Švédská studie se zaměřila hlavně na oblast východní Afriky. Rozvíjí, jak tam docházelo k úbytku velkých šelem pod vlivem prvních homininů. Týká se to zvláště oblastí kolem jezera Turkana v Keni nebo regionu Afar v Etiopii, které jsou považovány za kolébku lidstva. Lidé tam žijí bez přerušení poslední 4 miliony let. Právě ve východní Africe se našla řada kosterních pozůstatků moderního člověka, ale i příbuzných rodů Australopithecus, Kenyanthropus, Paranthropus nebo Ardipitecus.

Díky uvedeným nálezům jsou v regionu dobře prostudovány i kostry zvířat. Autoři studie uvádějí, že k vymírání některých masožravců třetihorní člověk přispěl nejspíš třemi způsoby: lovem zvířat, zvláště pak býložravců, sběrem mršin a krádežemi kořisti. „Pro zvíře může být fatální, když dvakrát neuloví, pak už třeba nemá dost sil na další lov,“ podotýká Jan Pačes.

Masitá strava

Strategie krádeží úlovků jiným zvířatům svědčí také o tom, že při přechodu na masitou stravu, jsme nejprve neuměli dobře lovit. „Na začátku jsme jedli slimáky nebo brouky. Teprve tento způsob získávání potravy nám umožnil získat dostatek hodnotné stravy. Musel ji za nás ale někdo ulovit,“ uvádí Pačes.

Čtěte také

Na Islandu žila unikátní populace mrožů, kterou vyhubili Vikingové

Rozvoj skupinové spolupráce našich předků při obstarávání potravy a postupné zdokonalování způsobů lovu dávají autoři studie do souvislosti s tím, že se lidem postupně (zato výrazně) začal zvětšovat mozek. „Větší skupiny spolupracovaly na tom, aby obíraly predátory, kterých se jinak jednotliví lidé museli bát,“ vysvětluje Pačes. Ve třetihorách, od pozdního miocénu do středního pleistocénu, vzrostl objem mozku člověka z méně než 500 cm3 na přibližně 1500 cm3.

Cortézovi koně

Lidé se v evoluci postupně naučili, že můžou používat zbraně a lovné nástroje, a také to přispělo k úbytkům zvířat. „Když jsme odešli z Afriky, přepochodovali celou Asii, prošli přes Beringovu úžinu na Aljašku a oběma americkými kontinenty až k Ohňové zemi, cestou to už bylo mnohem drsnější,“ míní Anton Markoš. Většinu zvířat jsme například před 17 tisíci lety vyhubili na území Kanady a severní Ameriky.

„Koně jsou původem z Ameriky, zmizeli po poslední ledové době, až potom je zase Cortéz přivezl zpátky,“ uvádí příklad s odkazem na události ze 16. století. Od doby, kdy do Tenochtitlánu, hlavního města Aztéků na území dnešního Mexika, poprvé vstoupili španělští dobyvatelé, loni uplynulo 500 let.

Studii švédských vědců z východní Afriky i zprávy o tažení konkvistadorů můžeme brát jako příspěvek do současných debat o tom, jak člověk ovlivňuje klima a ničí rozmanitost druhů v přírodě.

Poslechněte si celou Laboratoř...