Divocí koně snižují schopnost horských rašelinišť uklízet emise

Horská rašeliniště, nazývaná rovněž vrchoviště, fungují jako unikátní ekosystém, který se vyvíjel bez vlivu kopytníků. Jsou trvale nasáklá dešťovou vodou, mají proto omezený přístup ke kyslíku, ale také k minerálním živinám, a tak se v nich hromadí biomasa.

„Rostliny tam rostou na starých vrstvách předchozích generací rašeliníku, a kvůli tomu může dojít k jejich mírnému vyzdvižení k profilu krajiny,“ vysvětluje Barbora Chmelová, zemědělská expertka zaměřená na udržitelný rozvoj a biodiverzitu. Článek o vlivu divokých koní na horská rašeliniště zveřejnil odborný časopis Journal of Environmental Management.

Rezervoáry v podzemí

Když se mluví o ukládání uhlíku, mnozí z nás si představí les. Na společenstva pod zemí se trochu zapomíná. „To, co je skryté v kořenovém systému, ekosystém mikroorganismů a hub, to jsou skutečné rezervoáry uhlíku důležité v globálním kontextu,“ podotýká Chmelová.

Čtěte také

Pravěcí koně v Arktidě vymřeli dřív než bizoni. Víc může odhalit tající led

Nejen díky zkušenosti ze středočeských Milovic víme, že chov divokých koní prospívá rozmanitosti přírody, v evropské či asijské stepi bývá kůň doma. Nikoliv však v Austrálii, kde stejně jako ovce nebo krávy patří mezi nepůvodní druhy.

Právě zvířata mění fyzikální podmínky, za jakých bude rašeliník růst.„Velkým problémem je to, že koně rašeliník ušlapávají,“ poznamenává badatelka. V Milovicích se naopak kvůli předchozímu vojenskému provozu uchytily rostliny, kterým nevadí, pokud se po nich projede třeba čtyřkolka.

Uvolněný metan

Rašeliniště jsou užitečná zvláště jako rezervoár vody na pití nebo zavlažování. Aby zvládla ukládat uhlík, musí zůstat bez kyslíku a dobře zavodněná. Jsou také mimořádně chudá na živiny.

Čtěte také

Proč se před 1000 lety hůř jezdilo na koni

V buněčných stěnách by uhlík mohl zůstat uchován celá tisíciletí. Kvůli přítomnosti koní se ale zvyšuje přísun dusíku k rašeliništi.

„Povzbudí to růst mikroorganismů,“ vysvětluje rostlinný biolog Viktor Žárský. Metanogenní bakterie za nepřístupu vzduchu produkují metan.

Když hladina vody klesá, zbytky rašeliníku se okysličí a působením mikrobů se uvolňuje uhlík ještě v další formě, v podobě oxidu uhličitého.

„Dochází k uvolňování emisí, jak ve formě oxidu uhličitého, tak metanu, který přispívá několikanásobně víc ke globálnímu skleníkovému efektu a změně klimatu,“ upozorňuje Chmelová.

Přemnožení koně

Austrálie je specifická tím, že se jako kontinent evolučně vyvíjela odděleně od ostatních světadílů. Žijí tam unikátní druhy zvířat a rostlin. Dovezené druhy tamní ekosystémy obvykle velmi naruší.

Čtěte také

Koně si pamatují, zda jsme se na ně při předchozím setkání usmívali nebo mračili

Koně se do Austrálie dostali v roce 1788 s prvními Evropany, z některých koní, určených původně pro chov, pak vznikly divoké populace.

Momentálně v Austrálii žije kolem 400 tisíc divokých koní, což je víc než v jakékoliv jiné zemi na světě. Z toho 18 tisíc koní vědci napočítali v Kosciuszkově národním parku v provincii Nový Jižní Wales, kde výzkum proběhl.

Oblast rašelinišť se dá oplotit, aby se tam koně nedostali.To ale činí krajinu méně prostupnou pro další živočichy, což není ideální. „Další možností je zakládat vrchoviště v místech, kde dosud nebyla,“ dodává Viktor Žárský. 

Proč divocí koně snižují schopnost rašelinišť vázat oxid uhličitý? Co škodí opylovačům v Oceánii? Jak chce Austrálie zamezit škodám, které na tamní přírodě páchají kočky? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují Barbora Chmelová, zemědělská expertka se zaměřením na udržitelný rozvoj a ochranu biodiverzity a Viktor Žárský, rostlinný biolog, spoluúčinkuje herec a moderátor Richard Trsťan.