Od bakterií po sekvoje nebo velryby. V přírodě převládají ti nejmenší a největší

Evoluce nemiluje zlatou střední cestu. Studie odborníků z McGill University a University of British Columbia vyšla v časopise Plos One. Ať jde o stromy, trávy, ryby či savce, na biomasu evoluce zvýhodnila extrémy.

Jeden ze spoluautorů studie Malin Pinsky médiím zjištění vědeckého týmu přiblížil tak, že kdyby ten nejmenší mikrob byl velký jako tečka za větou, největší sekvoj by dosahovala rozměrů Panamského průplavu.

Unikátní data

Čtěte také

Mastodonti, zajíci i cedr. Dva miliony let stará DNA odhalila neznámé Grónsko

Jak práce dokládá, v přírodě ale existuje limit pro velikost těla. Je otázkou bezpečnosti a přežití. Zajišťuje, aby se i ty největší organismy dokázaly uživit.

Kvůli studii museli vědci třeba shromáždit velké množství dat, která sbírali pět let. Vztahují se k vodním i suchozemským organismům.

„Není jednoduché odhadnout, kolik se jich na planetě může vyskytovat. Šlo o enormní množství práce, kterou nelze automatizovat,“ chválí kolegy molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.

Omyl v zoo

Když jdeme třeba do zoologické zahrady, utvrzujeme se v mylném dojmu, že nejběžnější velikost organismů je od půl do sta až tisíce kilogramů. Líbí se nám zvířata naší velikosti.

„Nejvíc tady ale máme bakterií a organismů, které nevidíme, ti tvoří nejvíc biologické hmoty, ale také velké organismy,“ upozorňuje Jan Pačes.

Váhové rozpětí v živé přírodě se pohybuje mezi 10¹⁵ u nejmenších a 10⁷ gramů.Lidé mají poměrně velká těla, ale představují jen malý podíl biomasy na planetě.

Nejvyšší sekvoje

Čtěte také

Když vymírali dinosauři, hořely i lesy. Naši zvířecí předci přežili, protože uměli slézt ze stromů

Největšími živými organismy na světě jsou sekvoje a jim blízké druhy. Sekvoje jsou nejvyšší, momentální rekord je 115 metrů, na váhu je největší sekvojovec obrovský.

„Úmyslně neoznačili nejvyšší sekvoji, aby to lidé kolem moc nesešlapali,“ popisuje postup tamní ochrany přírody rostlinný ekolog a botanik Karel Prach.

Tyto druhy stromů měl možnost osobně pozorovat v rezervaci ve Spojených státech.

Invazní druhy

„Mezi nepůvodními druhy rostlin máme nejvíc těch, které jsou jednoleté, krátkověké, mají velké množství potomstva, a na druhé straně nepůvodní druhy, velké, vysoké, dlouhověké,“ říká Karel Prach.

Rostliny větších rozměrů se šíří pomaleji, vegetativně nebo tvoří méně semen. Příkladem jsou křídlatka nebo bolševník. Do naší krajiny se dostaly vinou člověka.

Podrobné statistiky o biomase se můžou stát nástrojem ochrany přírody. „Celosvětově se popíše kolem 2000 druhů rostlin ročně,“ dodává Prach.

Jak velké organismy preferuje příroda? Proč se může hodit při obnově amazonského lesa stará černozem? Čím digitální herbáře přispívají k ochraně rostlin? Debatují rostlinný ekolog a botanik Karel Prach, molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes, spoluúčinkuje herečka Lenka Kočišová.