Mastodonti, zajíci i cedr. Dva miliony let stará DNA odhalila neznámé Grónsko

Vědci na studii oceňují už jen samotný fakt, že se týmu badatelů podařilo vypreparovat ze zmrzlé půdy DNA takového stáří. V oblasti severního Grónska pojmenované po americkém polárníkovi Robertu Edwinu Pearym zůstala vázaná v usazeninách.

Čtěte také

Vědci umí odebrat DNA z ovzduší. Můžou tím přispět k ochraně druhů

DNA totiž dlouho nevydrží, nelze ji obvykle uchovat. „Rozpadá se vlivem ultrafialového záření nebo teploty,“ vysvětluje polární ekoložka Marie Šabacká, která bádá v arktických oblastech. Článek o nálezu vyšel v časopise Nature.

„Vazbou na povrch sedimentu se může DNA stabilizovat,“ doplňuje její profesní kolega Jakub Žárský, rovněž s bohatou zkušeností z Arktidy. Nalezená DNA se uchovala v sedimentech pohřbených pod věčně zmrzlou půdou neboli permafrostem.

Karibu a mastodonti

Ve vztahu ke stáří planety 4,5 miliard let působí éra před 2 miliony let jako poměrně nedávná doba. Bez pokroku v metodách molekulární biologie bychom se ale nikdy o druzích, které tehdy žily, nedozvěděli.

Vůbec se nepředpokládalo, že Mastodonti žili i v Grónsku, jen v Severní Americe.
Marie Šabacká

Z osazenstva grónského lesa a pobřeží před dvěma miliony let moc nepřekvapí, že tam už tenkrát žil karibu, druh soba, který se v Grónsku vyskytuje dodnes. Proháněli se tam zajíci a další zvířata.

Mikrobioložka Marie Šabacká při práci|foto:Marie Šabacká

Největším překvapením pro vědce byli mastodonti. „Vůbec se nepředpokládalo, že žili v Grónsku, jen v Severní Americe,“ podotýká Marie Šabacká.Připomíná, že ze stejné doby známe z Afriky už i kosterní pozůstatky lovců a sběračů druhu Homo erectus, v Grónsku nejspíš ještě lidé nežili.

Zbytky chlupů

Než vědci uspěli, pokusili se vícekrát odebrat a vyhodnotit vzorky environmentální DNA. „Vždy, když se objevila nová metodika, zkoušeli to znovu a znovu,“ líčí situaci Jakub Žárský.

V severním Grónsku se vyskytoval například i cedr známý dnes ze Středomoří. Bylo tam nejméně o 10 stupňů víc než dnes.

Podle něj jsou metody odběru a rozboru DNA dnes už tak kvalitní, že mnohdy stačí malé fragmenty. V případě rostlin zbytky dřeva, kořenů nebo pylu, u živočichů třeba zbytky chlupů.

Určení druhů podle environmentální DNA není úplně stoprocentní. Postačí ale jako dobré vodítko. „Zjistíme, kdo je nejbližší příbuzný,“ doplňuje Žárský.

Topol a cedr

Vedle topolu, stromu mírného pásma, v severním Grónsku rostl například i cedr známý dnes hlavně ze Středomoří. Bylo tam totiž nejméně o 10 stupňů víc než v současnosti.

Čtěte také

V oceánech žijí tisíce RNA virů, o kterých jsme nevěděli. Ovlivňují i světové klima

„Mohl to být příbuzný současného cedru, který známe ze sušších oblastí hor,“ říká Jakub Žárský.

Tehdejší situace v polárních oblastech nemá v současné přírodě obdoby. „Klima tam pro život bylo příznivé, ale zároveň tam byl režim polárního dne a noci,“ dodává přírodovědec.

Ještě delší přežití environmentální DNA by podle něj připadalo v úvahu, pokud by živé buňky uvízly v antarktickém ledovém štítu. To by ale byly jen mikroby.

Jak vypadala příroda v Grónsku před dvěma miliony let? Kolik mikrobů uniká do řek, jezer a fjordů při tání ledovců? Mohly by sinice pomoci člověku osídlit Měsíc nebo Mars? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují polární ekologové Marie Šabacká a Jakub Žárský, spoluúčinkuje herec a režisér Ondřej Kepka.