Luboš Palata

Visegrádská čtyřka žije. To by mohla být dobrá zpráva po summitu premiérů tohoto uskupení, který se ve čtvrtek uskutečnil v Košicích.

Hranice mezi Českem a Slovenskem tu neměla být, a to ani po rozdělení federace před 30 lety. Tak to tehdy mnozí čeští a slovenští politici slibovali. Nakonec to bylo jinak.

Polsko je z pohledu jaderné energetiky bílým místem na mapě. V roce 1982 polští komunisté začali v Zarnowci nedaleko pobřeží Baltického moře stavět atomovou elektrárnu.

Možná si vzpomenete, jak český premiér odlétal na summity EU o něco dříve. Proto, aby se mohl před jednáním evropské sedmadvacítky sejít s předsedy vlády zemí V4.

Před několika dny svět zděšeně sledoval barbarské ruské raketové útoky na civilní cíle na Ukrajině. Pocit, že my jako země NATO jsme stoprocentně chráněni, je ale lichý.

Každý, kdo navštívil Polsko, ví, že druhá světová válka na něm zanechala obrovské jizvy. Pamatuji, jak jsem chodil částí Varšavy, kde nacisté vytvořili židovské ghetto.

ČR zavřela zelenou hranici se svým nejbližším sousedem, Slovenskem. Je to smutný krok. Ale věřme ministrovi vnitra Rakušanovi, že to byl krok nikoli první, ale až poslední.

Vyhrála v Itálii nedělní volby ultrapravice, nebo tam bude vládnout italská obdoba Občanské demokratické strany premiéra Petra Fialy? Záleží na úhlu pohledu.

Hybridní režim volební autokracie. Tak nazval Evropský parlament politické uspořádání v současném Maďarsku.

Nestává se často, aby nějaký politik po pár měsících ve funkci získal zásadní zahraniční ocenění. Cena „Člověk roku“, kterou získal premiér Petr Fiala, je ocenění významné.