Luboš Palata: Jan Lipavský se stal nečekanou hvězdou české politiky. Právem
Ministerstvo zahraničí se v České republice stalo postupně upadajícím úřadem. Nebylo na něm totiž co ukrást, ani si co přihrát, hospodařilo s rozpočtem Karlovarského kraje, tedy toho nejmenšího a nejchudšího kraje v Česku. Být velvyslancem zní sice stále dobře, ale nezbohatnete z toho a kočovný život není rozhodně pro každého.
Čtěte také
Velká část agendy, především ta týkající se Evropské unie, se navíc z Černínského paláce přesunula do Strakovy akademie. Tedy do ruk premiéra a nově i ministerstva pro evropské záležitosti.
Po sněmovních volbách, v nichž v koalici se Starosty a nezávislými byli Piráti doslova vykroužkováni na okraj parlamentu, dostala i proto ministerstvo zahraničí tato sněmovně nejslabší vládní strana. Prezident Miloš Zeman pak ještě chvíli dělal dusno kolem jmenování pirátského nominanta Jana Lipavského šéfem úřadu.
Také mnozí komentátoři, včetně mě samotného, nebyli Lipavským nadšeni. Mladý politik ze strany se čtyřmi poslanci byl prostě příliš lehkou váhou pro úřad, který se v zavedených demokraciích bere jako druhý nejvýznamnější po premiérovi.
V necelé polovině vládnutí kabinetu Petra Fialy je mnohé jinak. Jan Lipavský je dnes jedním z nejvíce viditelných, ale i veřejností nejvíce oceňovaných vládních politiků. Jasně čitelná česká prozápadní, proukrajinská a protiruská zahraniční politika, navazující na to nejlepší z dob Václava Havla, je jednou z mála skutečných výkladních skříní Fialovy vlády.
Riziko v sázce na úspěch Ukrajiny
Osmatřicetiletý Lipavský dokázal české diplomacii vrátit ztracenou prestiž a z diplomatických profesionálů vytvořit fungující tým. A obratným kormidlováním v české politice udělat z ministerstva zahraničí viditelný, ale bez skandálů a zbytečných potyček fungující úřad. V žebříčcích důvěryhodnosti se Lipavský dostal na přední příčky mezi českou politickou elitu. A to bez zbytečných střetů s premiérem Fialou, nebo s novým prezidentem Petrem Pavlem.
Čtěte také
Lipavský, i díky svému mládí, má pak v českém prostředí ne zcela obvyklou schopnost se ve své funkci učit a zlepšovat. A zároveň pracovat směrem k veřejnosti, která zahraniční politiku podporuje asi nejvíc ze všech vládních, často velmi nesrozumitelně prováděných politik. Lipavský se také drží stranou sílících vládních půtek, opozici kritizuje tvrdě, ale uměřeně a vůči politickým oponentům vlády v řadách diplomacie se rozhodně nemstí.
Hlavním rizikem Lipavského a celé Fialovy vlády je velmi vysoká výše sázky na Ukrajinu a její úspěch. Ale nehledě na výsledek války Ukrajinců s ruským agresorem se však Česko postavilo za správnou věc. Na svůj postoj budeme moci být my Češi hrdí, a to po mnohé další generace.
Autor je redaktorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
