Luboš Palata: Gesto smíru po letech nesmiřitelnosti
Volyň už nesmí Poláky a Ukrajince štvát proti sobě. Zdálo se, že k něčemu takovému ještě dlouho nedojde. Kolem Volyně a tamních etnických střetů mezi Ukrajinci a Poláky v letech 1943 a 1944 se v Polsku během osmi let vlády Práva a spravedlnosti totiž vyvolávaly obří vlny protiukrajinské nenávisti. Jejím vrcholem byla rezoluce polského Sejmu, která Ukrajince na Volyni obvinila z genocidy na Polácích. To byla opravdu silná káva.
Rezoluce velmi poničila snahy o smíření mezi Poláky a Ukrajinci. Ty probíhaly především za vedení bývalého prezidenta Alexandera Kwasnieského od 90. let. Jenže zatímco Kwasniewski a ti, kteří ho za vlád Občanské platformy v čele s Donaldem Tuskem následovali, připouštěli, že i Polsko a Poláci se vůči Ukrajincům dopouštěli mnoha přešlapů i zločinů, současná vláda Práva a spravedlnosti přišla s úplně jiným postojem.
Čtěte také
Postojem morální a civilizační nadřazenosti Poláků nad Ukrajinci. A s požadavky, že pokud chce Ukrajina mít Polsko za spojence, musí nejdříve uznat zločiny svých předků na Polácích. Takový polský postoj opomíjel tu část historie, která nevyznívala pro Poláky pozitivně. A která je neukazovala jen jako hrdiny či oběti, ale i jako pachatele mnoha zločinů.
Z tohoto pohledu byl vlastně zázrak, že se po začátku ruské agrese proti Ukrajině podařilo dostat polsko-ukrajinské vztahy na tak skvělou úroveň, že spory o Volyň byly na dlouhé měsíce zapomenuty. A Polsko poskytlo Ukrajině všechno, co mu poskytnout mohlo. Od obrovského množství zbraní až po útočiště pro několik miliónů ukrajinských žen a dětí.
Ani to však nebylo v moderních polsko-ukrajinských dějinách ojedinělé. I před sto lety se mezi sebou tvrdě bojující Poláci a Ukrajinci dokázali náhle spojit proti hrozbě přicházející tehdy z Moskvy. A ve slavné bitvě pod Varšavou bolševická vojska valící se do střední Evropy společně zázračně porazit. Jenže takové spojenectví vydrželo Polákům a Ukrajincům jen krátkou dobu a pak se změnilo po dvaceti letech v onu krvavou lázeň na Volyni.
Proto nedělní gesto ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho polského protějšku Andrzeje Dudy, kteří společně uctili nevinné oběti etnických masakrů na Volyni, bylo tak velkým a tak důležitým očistným gestem.
Duda se dokázal povznést nad kupecké počty, kdy více obětí bylo nepochybně na straně Poláků. A v zájmu budoucnosti nabídnout Ukrajincům ruku ke smíření. Volodymyr Zelenskyj pak jeho gesto opětoval. Je to dobře, protože o budoucnost by Polákům i Ukrajincům mělo jít zvláště dnes především.
Autor je redaktorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.