Ladislav Zibura: Očkování fandím. Nechci zatěžovat zdravotní systém chudé země svou nezodpovědností
Když se před deseti lety Ladislav Zibura vydal na první pouť do Santiaga de Compostela, nesl na zádech čtrnáct kilogramů, letos si cestu zopakoval, tentokrát už se ale vypravil s lehčí bagáží. Do osmikilového zavazadla vměstnal i notebook a fotoaparát. „Velký trend byly před deseti lety membránové věci, které nepromokly. Dnes už mají poutníci jinou strategii – věci tak lehké, že když promoknou, rychle zase uschnou,“ prozrazuje.
Pokud jde o cestování, je velkým fanouškem očkování proti všemu, co v dané destinaci hrozí, přiznává. „Když si člověk v odlehlejších zemích, jako je třeba Nepál, uvědomí, že místy je reálně nedostupná zdravotní péče, najednou plně ocení, že je očkován.“
Čtěte také
Pokud třeba cestovatele pokouše divoké zvíře a je potřeba dostat se co nejrychleji do nemocnice, z některých lokalit se může cesta do zdravotnického zařízení protáhnout i na několik dní.
„Takže očkování je věc, které hodně fandím, a myslím si, že to patří k zodpovědnosti cestovatelů. Nechci někam přijet a zatěžovat zdravotní systém chudé země tím, že se sám chovám nezodpovědně,“ vysvětluje a dodává, že kromě toho nosí po cestách v příruční lékárničce také léky proti nejběžnějším neduhům, jako je průjem nebo bolest.
Existují dva druhy strachu
Podle Ladislava Zibury, který své zážitky z cest už několik let vydává knižně, existují dva druhy strachu. Jedním je ten, který člověku neumožňuje dělat to, co má rád – a ten je zbytečný. Od takového strachu je dobré se naučit oprostit, protože nevaruje před skutečným nebezpečím.
Čtěte také
Podobně abstraktní strach odrazuje některé lidi například od cesty do Íránu, kam se sám brzy chystá odcestovat. „Stačí si ale pročíst, jaké jsou statistiky kriminality nebo jiná rizika. A člověk dospěje k tomu, že je ta země velmi bezpečná.“
Pak je nicméně druhý typ strachu, který je užitečný přítel – to je strach, který má člověk jen někdy. „Jde vlastně o převlečenou intuici a takový strach je dobré poslechnout,“ radí host Hovorů Jany Klusákové.
Je iluze, že bychom byli neochotný a nevšímavý národ. A dokonce si myslím, že je trochu nebezpečné si to opakovat.
Ladislav Zibura
Ve světě se Ladislav setkal s mnoha otevřenými a přívětivými lidmi, kteří se hned hotovili nabídnout pomoc. Ohleduplní a zdvořilí jsou ale i Češi, tvrdí.
Čtěte také
„A to není jen můj pocit, říkala mi to i spousta cizinců, kteří Česko navštívili. Vidíme to i u velkých událostí, jako jsou povodně nebo teď nedávno tornádo na Moravě – že jsou Češi rádi, když mohou pomoct. Je iluze, že bychom byli neochotný a nevšímavý národ. A dokonce si myslím, že je trochu nebezpečné si to opakovat, protože by se mohlo stát, že to budeme říkat tak dlouho, až se to stane realitou.“
Proč chtěli Ladislavovi v Tureckou koupit kolo nebo lístek na autobus? A z jakého důvodu ho v Nepálu považovali za kmeta? Poslechněte si celý audiozáznam Hovorů Jany Klusákové.
Související
-
Výletní tip Ladislava Zibury: Vypravte se ochutnat Miletínské modlitbičky spjaté s rodinou Erbenů
Dobrodruh Ladislav Zibura vám tento týden přináší tip na výlet do rodiště spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena.
-
Kdo hledá svobodu, musí jít buď do osamělých hor, nebo na moře, radí mořeplavec Petr Ondráček
Před deseti lety se Petr Ondráček pokusil o něco, co do té doby žádný Čech nedokázal. Rozhodl se přeplout svět na vlastnoručně postavené lodi. Skončil ale v polovině cesty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.