Ženy toho ve světě schytávají tolik, že si zaslouží být ve filmu přirozené, tvrdí režisér Strakatý

„Přilnul jsem ke světu ženských postav. Hrdinky mi jsou strašně blízké a dobře se mi píšou,“ říká Strakatý.

„V určitý moment jsem zjistil, že v osobním životě i v práci jsem pořád obklopen ženami. Ale vlastně je nevídám takto autenticky, přirozeně zobrazené v kinematografii. A říkal jsem si, že by si to zasloužily – schytávají toho ve světě tolik a nesou tak velké břemeno, že si zaslouží silnější hlas ve filmu.“

Čtěte také

„Na druhé straně tůně je o něco lepší svět,“ přibližují herečky tajemství filmu Na druhé straně léta

Do procesu tvorby zapojuje ženské kolegyně od počátku, aby výsledek působil důvěryhodně. Se stejným cílem obsazuje do rolí především zatím neznámé herečky. Během castingu vybíral z asi dvou stovek uchazeček.

„Měl jsem představu o každé postavě, ale nakonec ty holky, herečky, byly trochu jiné, což se ukázalo být dobré,“ rekapituluje. „Když na to herečka sedne svým podáním, tak je to lepší než se fixovat na vidinu. Radši vždycky uzpůsobuji postavu herečce nebo herci, než se držet své tvrdošíjné představy, jak to má být.“

Dluhy vyšší střední třídy

Snímek představil na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Jedná se přitom už o druhý celovečerní film, který natočil.

Ten první se jmenuje After party a vypráví příběh studentky Jindřišky, jejíž otec zadluží celou rodinu včetně protagonistky, která musí přemýšlet, jestli pomoct rodině, nebo zachránit sebe. Premiéru měl loni na festivalu v Benátkách.

Čtěte také

iROZHLAS

After Party, Křehký domov a Je to ve hvězdách. Na benátském festivalu se představí tři české filmy

„Dilema rodiče, který stahuje do dluhové pasti celou svoji rodinu, bylo poměrně srozumitelné. I když jsou konkrétní exekuční reálie všude jiné, do mezinárodního prostoru se film přeložil poměrně dobře,“ vzpomíná.

Inspirovaly ho zkušenosti z vlastní rodiny i potřeba uchopit závažné společenské téma.

„Dluhovými tématy se zabývají filmy, které ukazují spíš sociálně slabší vrstvy. Ale zejména v Česku je ten problém prorostlý i do vyšších pater,“ vysvětluje Strakatý. „Přišlo mi zajímavé ukázat rodinu vyšší střední třídy, která je zdánlivě za vodou, ale pak se ukáže, že najednou může přijít o všechno.“

Přesáhnout hranice

Přestože jeho tvorba spadá spíše do festivalové produkce, chválí své české filmařské kolegy, že se postupně dostávají kvalitativně na světovou úroveň.

„Přijde mi, že už se v hraném filmu snažíme být trošku světovější. Dlouho jsme byli uzavření sami do sebe, ale mladší generace už se teď snaží přesáhnout naše hranice,“ chválí Strakatý.

Čtěte také

Producent Mucha: Mladí jsou přehlcení brakem. Když se podívají na kvalitní film, jsou z toho uchvácení a cítí, že je to něco víc

Dlouhodobým problémem a překážkou pro mladé tvůrce je podle něj v českém filmovém průmyslu nadprodukce a nedostatek financí.

„Balanc je těžký. Samozřejmě bych byl rád, abychom všichni, kdo chceme, mohli točit, ale je jasné, že ne na všechno se dostane. Tím je těžké v tom průmyslu prorazit, udržet se, uživit se,“ uzavírá Strakatý. „Mít víc peněz na trochu míň projektů by nebylo nutně špatně, ale pak je to těžký výběr, který projekt podpořit.“

Jaká je aktuálně návštěvnost českých kin? Pomůže tvůrci, když je jeho snímek uvedený na prestižním festivalu? A je obsazování neznámých hereček a herců problém pro propagaci snímku? Dozvíte se v záznamu celého dílu pořadu Hovory.